Mistři české numizmatiky Josef Oplištil
Josef Oplištil patří k mladé generaci českých tvůrců pamětních medailí a mincí.
Vystudoval v Jablonci nad Nisou, kde nyní působí jako pedagog na Vyšší odborné škole
se zaměřením na raženou medaili a minci. Josef Oplištil se pravidelně účastní soutěží
vypisovaných Českou národní bankou.
Mezi dřívější známé práce Josefa Oplištila patří například návrh na zlatou pamětní minci Zámek Kačina (2004, ČNB), k těm posledním pak stříbrný medailon ke stému výročí narození legendární herečky Nataši Gollové, který letos v ydala Pražská mincovna. Přestože v jeho tvorbě nyní převládá nízký mincovní reliéf, rád se vrací i k sochařině. Josef Oplištil je ženatý, má dva syny, o nichž s úsměvem tvrdí, že jsou jeho největším současným koníčkem.
Ve srovnání se staršími českými medailéry je vaše kariéra pochopitelně relativně krátká.
Kolik návrhů už jste stihl realizovat?
Podílel jsem se na deseti vydaných mincích pro Českou národní banku, ať už se jednalo o oboustranné návrhy, nebo jsem autorem jen jedné strany. Pak jsou tady čtyři realizace pro Českou mincovnu a další dvě pro Pražskou mincovnu. Těch soutěží pro Českou národní banku byly ovšem desítky.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2012
PÍSMO NA MINCÍCHA MEDAILÍCH (8)
Návrat k antickým vzorům
16. století znamenalo v našich dějinách krátké, ale významné období hned v několika ohledech. Středověk byl nahrazován humanismem, ať už si tohle nepříliš přesné pojmenování vykládáme jakkoli. Se snahou nastolit absolutní monarchii k nám v téže době přicházel i nový sloh – renesance. Zatímco politický tlak vyvolával v české stavovské společnosti protitlak, nová umělecká forma se zabydlovala bez obtíží. To vše se, jako vždy, projektovalo i do mincovního obrazu, včetně písma.
„Kde je Berger?“ ozýval se z chodby mincovny opakovaný a stále sí lící křik. Ry tci se podívali po sobě a pak na prázdné místo po jejich kolegovi. To už se rozletěly dveře a mincmistr se vztekle rozhlédl po dílně. „Já to věděl, že uteče. A dobře udělal. Tentokrát by mu to už neprošlo. Dvě chyby ve dvou slovech a ještě ke všemu v titulu panovníka!“ Mincmistr se odmlčel a bylo vidět, že právě začal přemýšlet, jak ochránit vlastní kůži. Pak se vzpamatoval a do těch několika mlčících tváří křikl: „No co je, dělejte dál! Ale pro všemohoucího Boha, už bez chyb!“
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2018.
ZLATÉ MEDAILE.CZ