KRIZE OBĚŽIVA V ANGLII NA KONCI 17. STOLETÍ (2) Newton a padělatelé
Když Isaac Newton obdržel dopis o svém jmenování v královské mincovně, považoval to za příležitost jak se dostat do Londýna.
Z původně formálního místa se ale stala posedlost a z proslulého vědce se stal správce mincovny, který úspěšně zorganizoval přeražbu všech stříbrných mincí Anglie a stal se postrachem londýnských padělatelů.
Správce mincovny Isaac Newton byl v roce 1795 vědeckou celebritou, jejíž díla byla uznávaná po celé Evropě. Newton měl za sebou osobní krizi a byl rozhodnut se za každou cenu dostat z univerzity v Cambridge, kde se nudil. Jeho známí a přátelé po několik let oslovovali své patrony, aby slavnému vědci obstarali místo s odpovídajícím příjmem. V září roku 1795 přišla z Londýna zvláštní žádost: Mohl by se nejchytřejší muž Anglie Isaac Newton věnovat záležitosti národního významu a poradit, co má Anglie dělat s nedostatkem stříbrného oběživa? Newton se tímto problémem začal intenzivně zabývat a nakonec navrhl stažení všech stříbrných mincí z oběhu a jejich celkovou přeražbu tak, aby se nové mince nedaly okrajovat. Nové mince měly mít cenu kovu odpovídající nominálu, aby nedocházelo k jejich exportu. Newton zároveň doporučil změnit poměr ceny zlata a stříbra. Jeho návrh nakonec uspěl pouze částečně. 17. ledna 1696 bylo sice rozhodnuto o stažení všech mincí, ale nové ražby měly mít stejnou hmotnost.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2017.
ZE SVĚTA KOVOVÝCH ZNÁMEK (29) Známky mlýnů
Mletí obilí doprovází lidstvo po několik tisíciletí.
Od drcení obilí na plochém kameni malým ručním kamenným drtidlem v neolitu vývoj dospěl k současným moderním plně mechanizovaným a automatizovaným mlýnům.
Ačkoliv má mlynárenství v Čechách dlouhou a starou tradici1, nejsou u nás zatím doloženy historické mlýnské známky, jaké jsou známé kupříkladu z Německa2 či Slezska3. Kovové známky, které se u nás v některých mlýnech užívaly, nemají zpravidla spojitost se samotnou mlýnskou výrobou. Dokládají však jiné podnikatelské aktivity a zemědělskou výrobu některých mlýnů. Jedním z hledisek při členění mlýnů jsou zdroje hnací energie. Nejstarším byl mlýn tažný, jehož pohonem byla síla zvířat, později se využívala energie větru a vody, od minulého století přišly na řadu pára a spalovací či elektrické motory. V českých zemích převládaly vodní mlýny, které se zejména v XIX. století rozšířily do značného množství. Ottův slovník naučný4 uvádí koncem roku 1890 v Čechách 6882 mlýnů, 2503 na Moravě a 650 ve Slezsku. K tomu ještě 573 mlýnů provozovaných „po továrensku“, celkem tedy 10 608 mlýnů. Mlýny byly tehdy na každém vodním toku, počínaje lučními potůčky. Řada jich zanikla, když se na přelomu století začala vozit laciná mouka z Uher umletá v parních velkomlýnech. Na snižování počtu malých vodních mlýnů, často odkázaných na rozmary počasí, měla dopad i domácí konkurence. S mlýny s válcovými stolicemi (americký mlýn, válcový mlýn, automatický mlýn, strojní mlýn, umělý či umělecký mlýn, jak se nazývaly) se nemohly měřit. Přesto je ještě v období první Československé republiky uváděn5 poměrně velký počet mlýnů, v sezóně 1923/1924 bylo v činnosti 10 221, v letech 1933/1934 pak 9220 mlýnů.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.
ZLATÉ MEDAILE.CZ