Japonská prefektura Shimane na nové stříbrné minci.
Japonská numismatika má pro české sběratele stále nádech exotických dálek.
Vsetín - Přiblížit ji může nová stříbrná mince ze série 47 Japonských prefektur. Tyto velmi zajímavé mince z ryzího stříbra vycházejí vždy několikrát do roka. I přes relativně vysoký náklad 100.000 ks jsou na trhu prakticky nedostupné. Důvodem je především to že jen malá část z celkového nákladu je uvolněna pro distribuci v zahraničí.
V prefektuře Shimane leží i mnoho staletí starý stříbrný důl který byl v loňském roce zanesen do seznamu světového dědictví UNESCO.
Série 47 Japonských prefektur se začala vydávat v roce 2008. Na sběratelském trhu se setkala s mimořádným zájmem. První mince - prefektura Hokkaido je již zcela vyprodána. Prefektura Shimane je teprve třetí mincí této sady.
Ze světa kovových známek (3) Spolkové známky na pivo
Mocný rozmach spolkového života poslední čtvrtiny 19. století odstartovalo vydání zákona č. 134/1867 ř. z. O právu shromažďovacím z 15. listopadu roku 18671 a fundamentální články zakotvené v prosincové ústavě ze dne 21. prosince 1867.
Tyto legislativní normy v královstvích a zemích v říšském sněmu zastoupených zaručovaly nejdůležitější práva týkající se individuálních občanských svobod.
Ústavní článek 12 zákona č. 142/1867 ř. z. praví: „Rakouští občané státní mají právo se shromažďovati a spolky činiti. Jak se těchto práv má užívati, ustanovuje se zvláštními zákony“. Po celé Cislajtanii (Předlitavsku) začaly masově vznikat spolky divadelních ochotníků, pěvecké, čtenářské, studentské, vzdělávací a školské, sportovní jednoty sokolů a německých turnerů, hasičské sbory, vzájemně podpůrné profesní spolky, ale i rozmanité stolní společnosti. Nejstarší obecní spolky, sbory městských střelců, někde i vojenských vysloužilců a hasičů, vznikly lokálně však již dávno před vydáním výše uvedeného zákona a prosincové ústavy.
Spolky měly významný podíl na utváření společenského života obcí, který se odehrával obyčejně v hostincích. Při schůzích a slavnostních akcích se konzumovalo pivo, jež bylo částečně hrazeno členům organizace prostřednictvím spolkových kovových známek. Tyto platební prostředky, které obdrželi členové, možná i význační hosté, v počtu úměrném jejich společenskému, potažmo spolkovému postavení a zásluhám, byly pak spolkem hromadně propláceny. Pozoruhodné jsou v tomto ohledu známky jabloneckých městských střelců a českodubských německých turnerů, jejichž nominální hodnota je BIER PREIS (doslova pivní cena) a které tvoří samostatnou kategorii spolkových pivních známek – pivo jako cena za výkon.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2011
ZLATÉ MEDAILE.CZ