Mančukuo L outkový stát a jeho oběživo
Toto krátké pojednání vzniklo při mém studiu historie japonské Kwantungské armády a bojů na severní hranici se Sovětským svazem.
Na historii Mančukua jako loutkového státu mě překvapila skutečnost, že stát nevznikl jako důsledek přímé japonské války proti Čínské republice, ale podstatně dříve.
Po první světové válce a ještě dříve po prohrané rusko-japonské válce v roce 1905 došlo k tomu, že východní nárazníková část Číny při korejské a nové ruské hranici se od roku 1905 stala přímo ideální surovinovou základnou imperiálního Japonska. To vyvrcholilo v roca 1931 přímým obsazením celého území Kwantungskou armádou, která vyhlásila dne 9. března 1931 toto území jako samostatný stát Mančukuo pod vojenskou správou. Protože Japonsko bylo tehdy ještě členem společnosti národů, považovalo císařské vedení za nutné nastalou situaci legalizovat. Proto byla do vnitřní Číny vyslána delegace, která přesvědčila bývalého čínského císaře Pchu-I, aby se stal formálním vladařem tohoto území. Republikánské vládě v Číně to v zásadě nevadilo, protože byla zmítána vnitřními rozpory, občanskou válkou a jinými problémy. Na osobní doporučení předsedy japonské vlády Tanaky a císaře Hirohita bylo excísaři slíbeno zřízení císařství. Byl převezen lodí do Mančukua, dostal spolehlivý japonský doprovod pod velením kapitána Itakiho, který plnil poslání a úkoly dané mu japonskou vládou. Pchu-I byl po příjezdu na své budoucí území nemile překvapen sdělením, že je jmenován nikoliv císařem, ale pouhým správcem Mančukua. Jako správce s blokovaným pohybem dostal možnost jen částečně řídit svůj nový stát a teprve po oficiálním podřízení se japonskému císaři a po setkání s ním bylo v roce 1934 vyhlášeno císařství, které formálně existovalo až do roku 1945.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2011.
Výrobní defekty na mincích (2)
V první části této mini série byly popsány jednotlivé fáze mincovní výroby od přípravy a zpracování mincovního kovu až po realizaci finálního produktu tj. ražbu mince.
Ve stručnosti byly představeny základní technologické postupy a operace včetně používaného mincovního nářadí a strojního zařízení. Cílem bylo vytvořit jakousi informační základnu, na kterou bude navázáno v dalším textu.
Výrobní defekty postřehnutelné na mincovních ražbách mohou mít řadu rozdílných podob. Tyto chyby v mincovně vznikaly v různých etapách výrobního procesu a mají řadu příčin. Jak bylo uvedeno na úvod I. části tohoto pojednání (viz časopis M&B 5/2014) skládalo se mincovní dílo ze tří základních fází. Zastavme se u prvních dvou – přípravné (příprava mincovního kovu: jeho čištění od zbytkových příměsí z hutní výroby, legování pro získání mincovní slitiny předepsané ryzosti, lití cánů a jejich žíhání) a mincířské (výroba střížků: zhotovování plátů a jejich úprava klopováním a kvečováním, žíhání a bělení, vážení). Vady vzniklé během přípravy mincovního kovu jsou dány zpravidla nedokonalostí tavby, postupů čištění a odlévání mincovního kovu. Svůj vliv měly i do jisté míry omezené možnosti dostupných kontrolních metod. Důležité také bylo nastavení kritérií pro hodnocení finálního výrobku, tedy vymezení toho, co ještě nebylo důvodem k vyřazení mince mezi vadné kusy (zmetky). Z dochovaného numismatického materiálu je dobře patrné, jak asi mohla tato kritéria vypadat. Vše samozřejmě záviselo také na době, kdy se ražba realizovala.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2014.
ZLATÉ MEDAILE.CZ