Jak se dělá mincovna (1) Z pověď zakladatele
Za svou více než osmnáctiletou činnost v mincovním oboru jsem se mnohokrát setkal s dotazem, jak vznikla v Jablonci nad Nisou výroba mincí. Nikdy jsem na to nemohl jednoznačně odpovědět, přestože jsem označován za zakladatele ČM.
Za svou více než osmnáctiletou činnost v mincovním oboru jsem se mnohokrát setkal s dotazem, jak vznikla v Jablonci nad Nisou výroba mincí. Nikdy jsem na to nemohl jednoznačně odpovědět, přestože jsem označován za zakladatele České mincovny (ČM).
Je pravda, že bižuterní výroba, ve které jsem dlouhá léta působil, mi vždycky svými kovovými výlisky a hlavně drobnými blyštivými kolečky, drobné penízky připomínala. Zvláště ty, které se navěšovaly na náramky a na ženských rukou krásně cinkaly. To však určitě nebyl ten opravdový impuls, který mě přivedl na myšlenku, že by ve firmě Bižuterie a.s. mohla vzniknout výroba kovových peněz. Výroba, která v budoucnu přesáhne rámec nejen města Jablonce, potažmo České republiky, ale překročí rámec Evropy a stane se pojmem celosvětovým. Do takovýchto dálek jsem v roce 1992 rozhodně neviděl. Jisté zkušenosti jsem však měl, vždyť se kovová bižuterie z naší produkce vyvážela do celého světa už více než jedno století.
Výroba mincí v Jablonci se pokládala za opravdu velký nápad. Jak se ale velké nápady rodí. Velké nápady se málokdy zrodí na nějakých poradách nebo zasedáních. Tam většinou někdo povídá, někdo by měl poslouchat, pokud nespí, nebo nemyslí na něco úplně jiného.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2012.
Setkávání s TGM První prezident očima medailéra
T. G. Masaryk je stálicí našich novodobých dějin. Jeho odkaz prošel zkouškou dvou totalit,
které svou averzí vůči němu prokázaly Masarykovy nadčasové hodnoty.
Nejprve úřady Třetí
říše, se spolehlivým instinktem zaměřeným proti všemu humanistickému, likvidovaly na
území protektorátu veškeré připomínky našeho prvního prezidenta. Komunisté pak po roce
1948 odstěhovali do depozitářů pár jeho zbylých soch a Masarykovy knihy záhadně zmizely
z regálů knihoven. T. G. M. se potom nadlouho zapsal do nových školních učebnic jako
exponent buržoazie a tím vlastně nepřítel prostého lidu. Do podvědomí lidových mas se
měl vtisknut obraz „toho prezidenta, který nechal střílet do dělníků“.
Není mým úkolem uvádět na pravou míru tyto a podobné urážky a cí lené dezinformace. K tomu je po ruce rozsáhlá odborná literatura. Mám však osobní zkušenost, protože patřím ke generaci, která se o Masarykovi už učila z nov ých učebnic dějepisu, používaných ve školách v padesátých letech. Tak se stalo, že mě tato největší osobnost moderních českých a také československých dějin dlouho míjela. Nebyl jsem sice inf ikován nějakým odporem, ale Masaryka jsem ke své škodě ještě jako středoškolák pořádně neznal a byl mně v podstatě lhostejný. Teprve šedesátá léta, a pro mě zároveň léta v ysokoškolská, mně poskytla v tomto
směru základní osvětu. V tisku v ycházely o Masarykovi texty, pro mou generaci skutečně objevné.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012