Významné chybotisky Afriky
Setkání s africkými bankovkami je pro běžného občana velmi řídké.
Sběratelé jsou na tom trochu jinak, nicméně existují vzácnosti, které potká i zkušený milovník bankovek jen ojediněle. Zde jsou některé z nich.
Mauritius 5 rupií – Pick #30 (1967)
Historie bankovek nominální hodnoty 5 rupií (Rs) sahá do roku 1876, kdy byla vydána první bankovka tohoto nominálu. Byla vydávána jako uniface až do roku 1902 a katalogizována je v označení Pick #13 (A–b).
Jako předposlední bankovka 5 rupií byla vydána v roce 1967 jako ND Pick #30 ve variantách a, b, c a r. Pouze pro úplnost dodáváme, že poslední bankovkou tohoto nominálu byla Pick #34 (ND 1985).
Chceme se nyní věnovat bankovce z roku 1967, 5 rupiím, kde dominantou A je portret královny Elizabeth II., který nahradil do roku 1940 používaný portret krále George VI.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2014.
Medaile Šporkova Řádu sv. Huberta z roku 1723 Zajímavé ražby z Nume.cz
František Antonín hrabě Špork /Sporck/ (*9. 3. 1662 Heřmanův Městec, †30. 3. 1738 Lysá nad Labem) byl synem Johanna Šporka (1597–1679).
František Antonín hrabě Špork /Sporck/ (*9. 3. 1662 Heřmanův Městec, †30. 3. 1738 Lysá nad Labem) byl synem Johanna Šporka (1597–1679), který se průběhu válek v 17. století vypracoval ze zchudlého šlechtice na předního generála mocnářství, a kterému císař za vítězství nad Turky udělil titul hraběte a následně v roce 1664 získal dědičný titul říšských hrabat.
František Antonín Špork zahájil studia u jezuitů v Kutné Hoře, později pokračoval na právech a filozofii v Praze. Po jejich ukončení procestoval v letech 1680-1681 Francii, Nizozemí a Anglii. Zejména na něj zapůsobil pobyt ve Versailles, kde jej okouzlil nádherný zámecký areál s bohatou uměleckou výzdobou, stejně jako společenské akce a hony. V císařských službách získal vysoké hodnosti císařského komorníka, královského místodržitele a skutečného tajného rady. Je však nesporné, že pro evropskou rodovou šlechtu dlouho zůstával jen synem pobělohorského zbohatlíka.
Je zřejmé, že jeho projevy vnější okázalosti a ambiciózní reprezentace zakrývaly osobní komplexy a nenaplněné tužby. Po zkušenostech s politickou kariérou se zaměřil na duchovní život, kulturu a umění. Patřil mezi nábožensky velmi svobodomyslné a tolerantní osobnosti své doby. Jeho palác na Novém Městě pražském, zámek v Lysé nad Labem a od roku 1705 budovaný barokně bohatě zdobený komplex lázní, zámku, špitálu, knihovny a divadla v Kuksu se staly středisky společenského a kulturního ruchu mimořádného rozsahu. Na jeho uměleckých zakázkách pracovalo mnoho významných představitelů evropského barokního umění. Od roku 1701 pořádal divadelní představení, v letech 1724–1734 otevřel první stálou italskou operu v Čechách, působící střídavě v Praze a v Kuksu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2013
ZLATÉ MEDAILE.CZ