Tokeny 18. a 19. století Nenápadný poklad britského mincovnictví
Tokeny, nouzové platidlo, používané v období průmyslové revoluce. Staly se vítanou náhradou drobné mince i sběratelským fenoménem své doby.
Oblíbené, přijímané s nedůvěrou, zakazované. Nejlepší příklady medailérského umění i obyčejné kusy kovu. Byly součástí příběhu Velké Británie 18. a 19. století.
Provinciální tokeny
Blížil se konec 18. století a Británie trpěla nedostatkem drobné mince. Prudký nárůst cen mědi vedl ke skupování kvalitních minci, jejich tavení a prodeji kovu s dvojnásobným ziskem. Průmyslová revoluce s sebou přinášela rychlý rozvoj ve společnosti. Lidé, kteří se přistěhovali za prací do měst, museli být něčím placeni. Zaměstnavatelé požadovali nápravu, ale vláda odmítla. Transport měděných mincí do průmyslových center byl příliš nákladný a nebezpečný. Poslední mince ze 70. let byly opotřebované k nepoznání a nebo posloužily jako materiál pro padělky, které tvořily dvě třetiny tehdejšího oběživa. Trh proto volal po náhradě a tou se staly právě tokeny.
Tokeny nebyly v britském mincovnictví žádnou novinkou. Používány byly již od středověku a k jejich velkému rozšíření jako náhrady za farthing a halfpenny došlo v 2. polovině 17. století.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2014.
Pražské groše Vladislava II. Jagellonského Úvod do problematiky
V roce 1300 byla v Kutné Hoře zahájena ražba pražského groše, patrně nejznámější české mince, která byla svého času bez obav přijímána obyvatelstvem nejen v českých zemích, ale dokonce si vydobyla pozici celoevropsky uznávané měny.
Pražské groše byly v hojné míře raženy rovněž za vlády Vladislava II. Jagellonského (1471–1516).
Ražby Vladislava II. Jagellonského patří k mincím, které se těšily a stále těší poměrně značnému zájmu numismatiků. Dlouhá Vladislavova vláda a tehdejší značná produkce kutnohorské mincovny se odráží v existenci celé řady jejich typů a variant a prakticky každý větší nově popsaný soubor přináší nějaké dosud nepodchycené ražby. Značný zájem o jeho groše pak dokládají početné příspěvky, které jsou jim věnovány, a to v podobě drobných článků popisujících některé neznámé ražby, rozborů mincovních depotů obsahujících nezřídka stovky či tisíce exemplářů i celkových typologických zpracování.
Jako nejstarší pražské groše Vladislava jsou v literatuře oprávněně uváděny mince, jejichž obraz, přirozeně kromě jména panovníka, koresponduje s ražbami Jiřího z Poděbrad (1458–1471), což neklamně svědčí pro stejného řezače želez.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2014.