Drobná mince doby grošové Sběratelský tip pro náročnější
V Kronice zbraslavské se dočítáme, že král Václav II. poslal roku 1300 své vyslance do Florencie, a do Čech odtud povolal tři pečlivé odborníky znalé mincovního díla, u kterých byla záruka, že mohou realizovat jeho plán.
V Kronice zbraslavské se dočítáme, že král Václav II. poslal roku 1300 své vyslance do Florencie, a do Čech odtud povolal tři pečlivé odborníky, Reinharda, Alfarda a Cynona Lombardského, muže znalé mincovního díla, u kterých byla záruka, že mohou realizovat jeho plán: „…aby lid měl s ním vzájemně jednu společnou minci, protože se totiž sdílejí o jednoho krále a jedno království. A tak byla léta Páně 1300 v měsíci červenci zavedena mince grošů pražských a malých penízků, jichž jde na groš dvanáct, a každý peníz byl označen jménem Václava, který jej zavedl.“
Před touto mincovní reformou docházelo k časté a škodlivé obměně mincí, která neprospívala poddaným ani obchodníkům. Kronikář k tomuto období poznamenal: „… protože denár, který byl včera a předevčírem dobrý a platný, po několika dnech přestal být k potřebě.“
Královská mincovna vznikla v Kutné Hoře v souvislosti s mincovní reformou. V tamním Vlašském dvoře byl vybudován významný středověký podnik, který novou minci začal v yrábět a založil na ní na dobu více než dvou set let slávu českého mincovnictví. Tzv. pražský groš a jeho díly původně zvané parvi (později nazý vané peníze) se staly finanční oporou českého království a postupně získávaly stále větší oblíbenost i uplatnění v zahraničí. Nejenže byly pražské groše všude v Evropě přijímány, ale podle jejich vzoru i napodobovány jinými evropskými mincovními systémy a to zejména v Míšni, Polsku, Hesensku, v Uhrách i v jiných zemích.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012
ZANIKLÉ LIBROVÉ MONETÁRNÍ SYSTÉMY (1)
V posledních několika číslech našeho časopisu jsme pozornost věnovali librovému systému Severního Irska, Skotska, Velké Británie a některým souvisejícím monetárním systémům
(manská libra, guernseyská libra, libra jerseyská nebo libra svatohelenská).
Libra však byla vedle současných platných librových systémů (egyptská libra, sudánská libra) poměrně rozšířenou měnovou jednotkou, podobně jako dolar. Z pohledu historického má na rozšíření libry nemalý podíl období kolonizace (např. na území Afriky). Pokud bychom se měli zabývat touto problematikou detailněji, vydalo by to na knihu. Proto naše poznámky budou cíleny k nejvýznamnějším oblastem. Označení libra však není jednotné. Za obdobu libry je v literatuře1a-b často citována italská lira, maltská lira nebo lira turecká. Další jazykovou mutací pro libru je měna používané na Mallorce, tzv. lliura mallorquina (také mallorská libra). U stávajících systémů libry a monetárních historických librových celků je poměrně bohatá škála dílčích jednotek libry po decimalizaci (cent, mils, šilink, fils).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.
ZLATÉ MEDAILE.CZ