Ze světa kovových známek (26)
České chmelové známky I
Chmelové známky jsou svým počtem nejobsáhlejší skupinou českých peněžních (hodnotových) známek svým výskytem koncentrovanou na poměrně malé teritorium Žatecka, Lounska a Rakovnicka a v menší míře na regiony Úštěcka, Litoměřicka, Roudnicka a Mělnicka.
Chmelové známky, jež patří do kategorie pracovních či mzdových známek, měly dvě hlavní funkce, jako stvrzenky potvrzovaly množství odvedené práce a coby poukázky nárok na finanční odměnu. V ojedinělých případech se jimi dalo platit tam, kde byla známa jejich hodnota, kupříkladu v hostinci, který patřil zaměstnavateli. Cena za načesaný věrtel byla domluvena mezi chmelaři a česáči pro každou sklizeň a v meziválečném období se pohybovala kolem tří korun. Za práci nad normu a o nedělích byly příplatky. Z hlediska způsobu v ýroby lze chmelové známky rozdělit na takzvané kovářské, zhotovené z ústřižků plechu místní kovárnou či podomácku (obr. 1), a známky ražené jako mince v odborných závodech - ražebnách. Zde se zaměříme na druhý ty p, známky ražené strojně. Většina českých odborně ražených chmelov ých známek je z ikonograf ického hlediska poněkud uniformní. Na lícní straně je uvedená zpravidla celá adresa v ydavatele, na rubu hodnota 1/42 , 1 věrtel nebo Viertel či písemný údaj, že jde o chmelovou známku (Známka na chmel, Chmelní známka, Hopfenmarke apod).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2015.
PÍSMO NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (11)
Co mohou prozradit značky
Příběh písma na mincích není jen přehlídkou opisů plných titulů, které obíhají reprezentativní portréty panovníků. Při spodním okraji mincovního pole můžeme objevit nenápadné znamení, provedené s pomocí nějakého symbolu anebo písmene. Tyhle značky si nekladou za cíl upoutat. Přesto jsou stopou málo známého životního osudu, podpisem pod práci, při které šlo nejen o dobrou pověst profesionála, ale někdy také o život.
Dva muži pospíchali při okraji lesa a občas se ohlédli na město, které nechali za sebou. Když si po několika hodinách konečně dopřáli krátký odpočinek, namítnul řezač želez Tobiáš: „Ale pane, možná jsme tam mohli zůstat. Vévoda Valdštejn vás zná a císaři by vás třeba nevydal.“ „Vím líp než ty, co se od něj dá čekat,“ utrhl se na kolegu mincmistr Baltazar Zwirner. „Císaři by mě možná nevydal, ale zato bych nepřežil dnešní den. Ještě pořád toho vím moc o kšeftech jejich slavného mincovního konsorcia.“
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2019.