Jan Jiskra z Brandýsa Český vojevůdce v uherských službách
Když se na jaře roku 1434 rozhodovalo u Lipan o osudu husitské revoluce, měl boj pro většinu příslušníků radikálních polních vojsk existenční nádech.
Jinak než se zbraní v ruce se živit nedokázali a mnohdy ani nechtěli. Věhlas českých bojovníků byl naštěstí tak velký, že se přes stigma kacířství stali ceněnými na řadě evropských bojišť. Největší kariéru v cizích službách nicméně učinil šlechtic, který v husitském období bojoval na straně katolíků – Jan Jiskra z Brandýsa.
Jan Jiskra se objevuje poprvé v pramenech na počátku třicátých let 15. století. Tehdy byl leníkem olomouckého biskupa, měl tedy propůjčen drobný statek protislužbou za vojenské povinnosti. Více o Jiskrovi slyšíme v kritickém roce 1434. Z hradu Radyně úspěšně pomáhal katolické baště Plzni, která byla obležena husitskými vojsky, a podařilo se mu přitom zajmout dva nepřátelské velitele. Následně sloužil na královském hradě Karlštejně, ukončení válečných operací v Čechách ho ale přivedlo do Uher, které hájilo křesťanskou Evropu před tureckou expanzí. Možná tak učinil již v roce 1437 za Zikmunda Lucemburského, zcela jistě je v zemích svatoštěpánské koruny doložen roku 1440. V té době již nežil ani Zikmund, ani jeho nástupce Albrecht Habsburský, jenž po sobě zanechal manželku Alžbětu a dědice trůnu Ladislava. Právě do služeb královny Alžběty Jiskra vstoupil a vytrvale poté hájil práva malého prince, jenž díky svému narození po smrti Albrechta získal přízvisko Pohrobek. Nutno dodat, že Jiskra tak nečinil nezištně a vsadil na velmi dobrou kartu, jak se v následujících letech mělo ukázat.
Smrtí Albrechta Habsburského se ve středovýchodní Evropě uvolnily tři trůny – český, uherský a rakouský. Zatímco novým vládcem rakouských zemí se stal Fridrich III. Habsburský, pozdější římský král a císař, české i uherské stavy váhaly mezi volbou nového krále a zachováním dědických práv Ladislava, což by ale znamenalo, že trůn zůstane do dosažení Pohrobkovy zletilosti uprázdněný. Zatímco čeští politici se po marném hledání nového panovníka nakonec rozhodli vyčkat Ladislavovy plnoletosti, v Uhrách tak jednoznačná situace nebyla. Vzhledem k potřebě chránit jižní hranici země se zdejší politici nakonec rozhodli povolat na trůn mladého polského krále Vladislava III. Jagellonského, neboť uhersko-polská personální unie se jim jevila jako nejlepší hráz proti turecké expanzi.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2013
Mincovnictví USA (3)
Zrození mincovny a dolaru
Rychle se rozvíjející USA ve snaze sjednotit roztříštěné oběživo zavedly decimální systém, jehož základní jednotkou se stal dolar a po dlouhých přípravách byla roku 1792 zahájena ražba prvních centů ve federální mincovně ve Filadelfii. Nově založená mincovna se od počátku potýkala s nedostatkem kovu, epidemiemi, požáry a spekulanty, kteří nakonec téměř zničili dolar a jeho zlaté násobky. Dolar nakonec zažil krátké období rozkvětu, které ale roku 1837 ukončila hospodářská krize.
První pokusy o zavedení federálních mincí se datují během války za nezávislost, kdy se dolar roku 1776 stal jedinou mincí kontinentální měny. Postupná devalvace a nedostatek stříbra ale myšlenku federálního dolaru opět pohřbily a oběživo zůstalo nadále roztříštěné. Sjednocení měny se ukázalo jako nezbytné i po skončení války, kromě anglických šilinků a pencí v USA hojně obíhaly i španělské stříbrné mince. Kvůli nekompatibilitě anglického a španělského peněžního systému se při obchodování používaly převodní tabulky a účetnictví muselo být vedeno v obou měnách. Kongres se proto rozhodl pro zavedení decimálního systému, který měl vše sjednotit a zjednodušit.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2015.
ZLATÉ MEDAILE.CZ