Revoluce 1848–1849 Doplněk k problematice
Přibližně před půl rokem jsem ve svém článku na stránkách časopisu M&B (1/2014) seznámil čtenáře v základních rysech s údaji o mincích a papírových platidlech vydaných v revolučních letech 1848–1849 na území celé habsburské monarchie,..
Přibližně před půl rokem jsem ve svém článku na stránkách časopisu M&B (1/2014) seznámil čtenáře v základních rysech s údaji o mincích a papírových platidlech vydaných v revolučních letech 1848–1849 na území celé habsburské monarchie, a to v kontextu sledu historických událostí. Článek nezůstal bez čtenářského ohlasu, a proto jsem se rozhodl zejména na základě připomínky našeho předního odborníka v oboru českých účelových známek, nouzových mincí a nouzových platidel charakteru mincí pana Marka Cajthamla, své pojednání doplnit a upřesnit.
Kolega Cajthaml mě upozornil na jednu nesrovnalost, která vznikla (jak jsem zjistil při následné kontrole) vypadnutím části textu ještě před předáním rukopisných podkladů do redakce časopisu M&B. V článku jsem totiž v kapitole věnované revoluci v Rakousku a v Čechách uvedl – cituji: „Obce, panství, obchodníci, řemeslníci ap. začaly svépomocí vydávat vlastní krejcarové hodnoty převážně z papíru (ale i z jiných materiálů jako kov, kůže, textil, ...), jež zněly na konvenční měnu.“ Připomínka Marka Cajthamla se týkala toho, že ve skutečnosti privátní nouzová platidla vydávaná v revolučním období 1848–1850 zněla nejen na konvenční měnu, nýbrž i na měnu vídeňskou. Obě měny totiž, jak konvenční, tak i vídeňská, byly podle císařských výnosů po mnoho let v platnosti současně (viz. časopis M&B 6/2012 a 6/2013). Čtenářům se proto touto cestou omlouvám a v následujících řádcích svou chybu napravím s tím, že přidám další informace, na které v původním článku s ohledem na jeho celkové zaměření nebyl prostor.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2014.
Jarmila Truhlíková-Spěváková Mistři české numizmatiky
Životní příběh Jarmily Truhlíkové-Spěvákové by mohl sloužit jako názorný příklad síly lidského ducha.
Talentovaná pražská sochařka a medailérka se trpělivou prací a sebezdokonalováním vypracovala mezi elitní tvůrce české numizmatiky. Po rozdělení federace zvítězila v soutěži o návrh české oběžné koruny, podle její předlohy se razí také česká dvoukoruna. K tomu vytvořila řadu návrhů pamětních mincí a medailí. V době největší slávy však přišla osudová rána: v důsledku mozkové příhody jí ochrnula levá ruka a část těla. Jarmila Truhlíková-Spěváková se i navzdory handicapu dokázala vrátit na scénu a v roce 1997 zvítězila v soutěži o zlatou minci s tématem Karla IV. Medailérka žije v Praze. Její dcera Andrea Popprová (akademická malířka – restaurátorka), je autorkou a ilustrátorkou dětských knížek, pravidelně přispívá do časopisu Sluníčko.
Dokážete spočítat, kolik návrhů mincí a medailí jste za svoji kariéru vytvořila?
Nad tím bych se musela hluboce zamyslet, protože těch zpracovaných témat byly desítky. V roce 1974 získal můj návrh na Janka Jesenského druhou cenu a od té doby jsem se pravidelně účastnila soutěží vypsaných Českou národní bankou. Když uvážíme, že tyto soutěže se konaly třikrát do roka, ke každé jsem předložila alespoň dva nebo tři návrhy, bylo toho opravdu hodně. Realizace v podobě ražby se z toho dočkalo deset návrhů.
Do historie jste vstoupila především jako autorka současné české oběžné koruny. Jak návrh vznikal?
Byla jsem vyzvána, abych se zúčastnila soutěže, tak jsem se pustila do práce a vytvořila několik návrhů. Přemýšlela jsem, co na korunu dát. Říkala jsem si: když koruna, tak tam dám svatováclavskou korunu. Pak mě ale napadlo, že tu tam bude mít každý. A víte, že neměl? Za perličku považuji fakt, že vítězný návrh vznikl na Slovensku, kde jsem byla na dovolené.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012
