KANADA; 10 $ [PICK#112A] 2017
Canada‘s 150th Anniversary
Centrální banka Kanady (Bank of Canada/Banque du Canada; dále BC) emitovala k 1.6.2017 zcela novou polymerovou bankovku o nominální hodnotě 10 kanadských dolarů (CD$; CAD). Odpovídající katalogizace podle BC je B377, klasická katalogizace je Pick#112a. Bankovka navazuje na velmi úspěšné emise z let 2011–2015 (výroční bankovka Queen Elizabeth II). Bankovní hmota obsahuje až 25 % hybridního substrátu a 75 % biaxiálně orientovaného polypropylenu (=BOPP).
Bankovka má jemně fialovou barvu a rozměry 152 x 70 mm. Je vybavena celou řadou moderních ochranných prvků, ale současně postrádá klasické součásti bankovek papírových. Nenajdeme proto vodoznak, konfety ani UV pozitivní vlákna, ochranný proužek (povrchový ani komponovaný do bankovní hmoty) a bankovka zcela postrádá UV ochranu. Na bankovce je dobře viditelný optický znak pro nevidomé v podobě čtyř teček formátu čtverce, který je na povrchu bankovky viditelný dvakrát a to vedle sebe vlevo nahoře na aversu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2018.
Jak se dělá mincovna (16) Ražba zlatých mincí
Ve svých vzpomínkách se musím vrátit o více než 60 let zpátky, kdy jsem se vždycky v polovině května setkával se svojí tetou.
Ta k nám z Prahy přijížděla na vesnickou pouť. Můj děda i babička z otcovy strany, pocházeli každý z deseti dětí, a tak otec měl velké množství strýců a tet, a ještě více bratranců a sestřenic. Všichni cítili rodovou povinnost, alespoň jednou v roce k nám přijet. V tomto příbuzenstvu se vyznal jen můj otec, já jsem si to pozvolna třídil, ale oni ti lidé byli v principu hodně podobní. Žili většinou v okolních vesnicích a živili se jako zemědělci. Jedna otcova sestřenice byla výjimkou...
Otcova sestřenice se jmenovala Zdeňka. Byla švadlenou, neměla děti a nikdy se nevdala. Hlavním zdrojem jejího příjmu bylo vykládání budoucnosti z karet pro pražskou smetánku. Byla tajemná, měla nádherné velké tmavé oči a sametový hlas, ve kterém každé slovo znělo jako z jiného světa. Příbuzenstvu z karet vykládala a všichni tomu věřili. Zda se to splnilo, nevím. Mně, jako sedmiletému uličníkovi a zlobivci předpověděla, že jednou budu cestovat po světě a budu poznávat cizí země. Všichni jsme se tomu smáli, jenom ona svým výrazem v očích mě s lehkým úsměvem kárala, že karty nelžou.
V době vysokoškolských studií jsem svoji záhadnou tetu, na pokyn rodičů, občas navštěvoval, abych jí pověděl, jak se žije v bývalé hospůdce, kde se kdysi narodila její matka. Karty mi už nevykládala, protože viděla, že jsem žil v jiné realitě než ona. Když jsem se chystal na promoci, dne 3. července 1971, nebylo pochyb, že na tento významný den musím pozvat i svoji starou tetu. Po slavnostním převzetí vysokoškolského diplomu se ke mně tato dáma nenápadně přitočila. Byla celá v černém a vypadala jako z jiné doby. Dala mi na památku malou krabičku a popřála mi všechno dobré. Poděkovala za pozvání a nenápadně zmizela s tím, že se na společný oběd necítí dostatečně zdráva.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.
