Bílé peníze Vladislava II. Jagellonského Stručný úvod do problematiky
Za vlády Vladislava II. Jagellonského (1471–1516) se v roce 1483 v kutnohorské mincovně začalo s ražbou nového nominálu, a to bílého peníze.
Tato mince se následně, s určitými přestávkami, razila po dobu více než 130 let až do období protihabsburského stavovského povstání (1618–1620).
Přestože se mincovnictví Vladislava II. Jagellonského těší poměrně značnému zájmu numismatiků, pro jeho bílé peníze to neplatí. Ty stojí jednoznačně ve stínu
Vladislavových pražských grošů. Z tohoto důvodu nepřekvapí, že současná věda postrádá jejich moderní komplexní typologický rozbor, který nahrazují sice kvalitní, ale v ně
kterých ohledech zastaralé práce Karla Castelina. Navzdory jeho publikovaným příspěvkům se při popisech pozdějších nálezů setkáváme nezřídka jen s informací o počtu bílých
penízů v daném souboru, aniž by jim byla věnována nějaká další pozornost. O určitý koncepční posun ve studiu bílých penízů se dále pokusili již jen Jaroslav Šůla a Karel Peukert a nověji se jim věnoval Jiří Chvojka.
Již Emanuel Leminger konstatoval, že s ražbou bílých penízů, označovaných také jako denáry české, se započalo v pondělí před sv. Řehořem čili 10. března roku 1483. Jakost nového nominálu byla stanovena na sedm lotů (438/1000) a jeho hodnota na jednu sedminu pražského groše, resp. na dva malé (černé) peníze. Jako tyto nejstarší bílé peníze jsou v literatuře tradičně uváděny dvoustranné mince, které na lícní straně nesou obraz českého lva.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2014.
MAĎARSKÝ FORINT Vývoj, katalogizace, významné emise
Na území Maďarska je platnou měnovou jednotkou maďarský forint, která má určený mezinárodní kód dle ISO 4217 HUF.
Běžně se však mimo HUF používá symbol Ft. Setinou forintu je tzv. fillér. Ten byl zaveden v uherském měnovém systému roku 1892, kdy byla na území Rakouska–Uherska zavedena rakousko–uherská koruna. Fillér se tedy stal 1/100 uherské koruny. Od té doby zůstal dílčí měnovou jednotkou až dosud, i když došlo ve vývoji měnových jednotek v Maďarsku k několika zásadním změnám (viz dále).
Označení forint pochází od jména italského města Florencie, ve 13. století se tam razily mince s názvem fiorino d‘oro. Do oběhu byl forint v Maďarsku zaveden v polovině roku 1946, kdy došlo k výraznému znehodnocení předchozí měnovou jednotku pengő. Hyperinflační stav byl příčinou nezvykle velkého poměru nastupujícího forintu a končící pengő. Jeden forint byl v té době směnitelný za 4×1029 pengő. Pokud jde o značení měnové jednotky na bankovkách, platilo již v roce 1878, kdy došlo k vytvoření Rakousko–uherské banky, že označení měnové jednotky bylo odlišné na reverzu a averzu. Na jedné straně (R) byl text německý a měna se označovala jako gulden, kdežto na straně druhé (A) to byl forint (sing.) nebo forintot (plurál). Jako příklad můžeme uvézt bankovky # PS174–177 z roku 1849.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2017.
ZLATÉ MEDAILE.CZ