PÍSMO NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (10)
Dva králové na jednom trůnu
Toho, kdo ve střední Evropě zažil střídání 16. a 17. století, sotva napadlo, že odchází čas relativního klidu a míru. Lépe řečeno, nenapadlo ho, že může být podstatně hůř než dosud. Měl sice v paměti různé vojenské konflikty a také určitě vnímal eskalující náboženskou konfrontaci mezi katolíka a protestanty. Neměl ale tušení, že poznané se znásobí a povede ke skutečnému všeobecnému rozvratu, který bude trvat tři desetiletí. Boj se v předstihu objevil i na mincovních obrazech.
Bohaté oblečení a sebevědomá gesta prozrazovaly, že pánové, kteří se spolu zastavili na druhém nádvoří pražského Hradu, mají v danou chvíli v ýznamný podí na moci v zemi. Drobná mince šla z ruky do ruky a ti se slabším zrakem si ji dávali blíž k očím. „Máte pravdu, takhle to nemůže zůstat. Oběma začínají jména na F. Co s tím uděláme?“ Zatím co ostatní váhali, jeden nabídl řešení. „Ať v mincovně přidají za F ještě RI. Pak bude zřejmé, že to není mince Ferdinandova, ale Fridrichova. Asi to nebude vypadat hezky, ale lepší tohle, než důkaz, že ani nevíme, jak se jmenuje náš skutečný král.“
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2019.
Mančukuo L outkový stát a jeho oběživo
Toto krátké pojednání vzniklo při mém studiu historie japonské Kwantungské armády a bojů na severní hranici se Sovětským svazem.
Na historii Mančukua jako loutkového státu mě překvapila skutečnost, že stát nevznikl jako důsledek přímé japonské války proti Čínské republice, ale podstatně dříve.
Po první světové válce a ještě dříve po prohrané rusko-japonské válce v roce 1905 došlo k tomu, že východní nárazníková část Číny při korejské a nové ruské hranici se od roku 1905 stala přímo ideální surovinovou základnou imperiálního Japonska. To vyvrcholilo v roca 1931 přímým obsazením celého území Kwantungskou armádou, která vyhlásila dne 9. března 1931 toto území jako samostatný stát Mančukuo pod vojenskou správou. Protože Japonsko bylo tehdy ještě členem společnosti národů, považovalo císařské vedení za nutné nastalou situaci legalizovat. Proto byla do vnitřní Číny vyslána delegace, která přesvědčila bývalého čínského císaře Pchu-I, aby se stal formálním vladařem tohoto území. Republikánské vládě v Číně to v zásadě nevadilo, protože byla zmítána vnitřními rozpory, občanskou válkou a jinými problémy. Na osobní doporučení předsedy japonské vlády Tanaky a císaře Hirohita bylo excísaři slíbeno zřízení císařství. Byl převezen lodí do Mančukua, dostal spolehlivý japonský doprovod pod velením kapitána Itakiho, který plnil poslání a úkoly dané mu japonskou vládou. Pchu-I byl po příjezdu na své budoucí území nemile překvapen sdělením, že je jmenován nikoliv císařem, ale pouhým správcem Mančukua. Jako správce s blokovaným pohybem dostal možnost jen částečně řídit svůj nový stát a teprve po oficiálním podřízení se japonskému císaři a po setkání s ním bylo v roce 1934 vyhlášeno císařství, které formálně existovalo až do roku 1945.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2011.
