Mincovnictví USA (6)
Sběratelé, rarity a pamětní mince
Ve 20. letech 19. století přestaly být mince pouhým platidlem a staly se ceněným dokladem bohaté historie USA. Sběratelé pátrající po raritách se nezřídka stávali oběťmi podvodů ze strany obchodníků nebo dokonce samotné mincovny, kde docházelo k ilegální doražbě vzácných ročníků. Ražba pamětních mincí zahájená roku 1892 dokázala oslovit nejen sběratele ale i širokou veřejnost.
Počátky numismatiky v USA
V době, kdy mincovna ve Filadelfii razila roku 1792 své první mince, v USA neexistovali sběratelé. Jinak tomu ale bylo v Anglii, kde se intenzivně sbíraly tokeny a rané anglické a antické ražby. Byli to právě angličtí sběratelé, kteří si povšimli prvních amerických mincí, a ty si našly cestu do britských mincovních kabinetů. První sbírky na půdě USA vznikaly ve 20. letech 19. století a spolu s nimi se objevil zájem o vzácné ražby. Mince, která se dočkala titulu „Krále mincí USA“ vděčí za svůj vznik snaze USA získat obchodní koncese v Ománu a Siamu. Součástí daru tamním vládcům byly i mincovní sady, obsahující všechny autorizované nominály od 1/2 centu až po eagle. Když ale ministerstvo zahraničí chtělo roku 1834 sady odeslat, ukázalo se že chybí dolar a eagle s ročníkem 1804. Záznamy mincovny prozradily, že roku 1804 sice bylo vyraženo 19 570 dolarů a 3757 eagle, ale jednalo se o ročníky 1802 a 1803.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2015.
Konvenční měna 260 let od zavedení
Většina evropských panovníků při nástupu na trůn obvykle slibovala, že bude dbát o pevnou a stabilní měnu, že nepřipustí zlehčování a znehodnocování vydávané mince.
Obvyklým tématem byl na druhou stranu boj proti přílivu cizí nehodnotné mince do země. Ale těžko hledat panovníka, kterému by se to povedlo...
Někteří vladaři po zahájení ražby nové mince nějaký čas, zejména pokud měli k dispozici dostatečně bohaté zdroje jako např. stříbrné doly, skutečně drželi obsah stříbra v minci tak, jak bylo stanoveno v mincovních řádech či podobných nařízeních o minci. Jakmile však potřebovali peníze (většinou na válečné výdaje), pak bez ohledu na své sliby a předsevzetí nikdy neváhali minci zlehčit a znehodnotit. Zmatek a nepřehlednost měnových poměrů v římsko-německé říši byly umocňovány tím, že každý panovník (držitel mincovního regálu) si na svém území vydával mince tak, jak to považoval pro svoji zemi a hlavně pro sebe za nejvýhodnější.
Pokus zavést pro střední Evropu v mincovnictví jednotný systém zaznamenáváme například na počátku druhé poloviny 16. století. Tehdy chtěl císař Ferdinand I. (1526-1564) upevnit ústřední královskou moc a omezit vliv stavů. Jeho cílem bylo vytvoření hospodářsky a nábožensky jednotné říše pod nadvládou Habsburků. Nový říšský mincovní řád byl nejprve uveden do života v rakouských zemích (1560) a o rok později byl přijat i pro všechny země Koruny české. Byla zavedena jednotná měna, jejímž základem byl říšský zlatník/gulden (60 krejcarů). Tento měnový systém sjednocoval mincovnictví všech habsburských zemí mimo uherské království. Zhruba po deseti letech však tento projekt ztroskotal. Například země Koruny české se vrátily zpět k původní tolarové měně v roce 1573. A tak potom následovalo velmi dlouhé období, v němž stálé kolísání hodnoty stříbrných a zlatých mincí, ražba nejrůznějších druhů drobných mincí, jejichž hodnota málokdy odpovídala jejímu označení na minci, byly jevy, které nepříznivě ovlivňovaly hospodářskou situaci v zemi.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2013.
ZLATÉ MEDAILE.CZ