Bankovky, které neplatí Varianty účelových tisků
Sběratelé vědí, že bankovka je charakterizována jako cenný papír (=cenina) s danou nominální hodnotou sloužící jako bezúročný platební prostředek.
Bankovky jsou vydávány v drtivé většině centrální bankou toho kterého státu. Zjednodušeně řečeno v uvedeném případě se jedná o tzv. legální finanční prostředky (bankovní peněžní a ceninový sektor). Vedle platných bankovek je možné definovat skupinu bankovek nelegálních (nebankovní peněžní a ceninový sektor), do které zařazujeme několik bankovních variant.
Pekelné bankovky
Pravděpodobně nejstarší formou bankovek z kategorie nelegálních jsou tzv. hell banknote (doslovný překlad pekelné peníze; hell bankovky). Jejich první tisk je zaznamenán již v počátcích 19. století na území Číny. Také v našich podmínkách tuto variantu známe a dokonce je možné ji zakoupit na stránkách veřejných aukcí. V rámci této skupiny bankovek se rozlišují varianta naturální (HBN; nejčastěji portrétová ) a varianta označována jako fine arts (HBA; s nádechem výtvarného umění).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2014.
František II./I. Císař ve stínu Napoleona
„Kol dokola Čechů chlouba a uprostřed stojí trouba,“ vtipkoval Karel Havlíček Borovský na účet císaře Františka II. Trochu neprávem.
Pro vlastenectví Čechů sice císař neměl pochopení, ale během napoleonských válek měl těžší starosti. A blaho císařství pro něj bylo prvořadé. Jaký byl muž, který bezmezně věřil v Metternicha a milovanou dceru vydal svému největšímu nepříteli?
Málokterý panovník v našich dějinách přebíral vládu za tak vypjatých okolností jako František II. A o dramatické situace nebyla nouze po celou dobu jeho dlouhé, třiačtyřicetileté vlády.
Když se František II. roku 1768 narodil, o tom, že se jednou stane císařem, nebylo rozhodnuto. Jeho babičkou sice byla Marie Terezie, avšak jeho otec Leopold II. byl až jejím třetím synem (resp. druhým nejstarším, který se dožil dospělého věku), takže vláda připadla Leopoldovu staršímu bratrovi Josefu II. Ten však neměl mužské potomky, a tudíž žádného dědice trůnu. Teprve tehdy se císař začal rozhlížet po nástupci u dětí svého bratra Leopolda, který vládl v Toskánsku. Oblíbil si především svého nadaného synovce Františka. Prosadil si, aby se chlapec přestěhoval z rodné Florencie do Vídně a císař tak mohl na jeho výchovu osobně dohlížet.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2012
ZLATÉ MEDAILE.CZ