Jakou barvu má zlato ?
Ryzí zlato má hřejivou, bohatě žlutou barvu.
V slitinách s jinými kovy však může nabývat celé řady odstínů od bílé, přes žlutou až po červenou barvu. Zvláštními postupy však může získat i nečekanou modrou, černou nebo růžovou barvu.
Podobně jako malíř míchá žlutou a modrou barvu aby získal zelenou, lze smícháním různých kovů změnit barvu zlatého šperku. Přidáním mědi získává barva zlata červené tóny, stříbro a některé další kovy ji mění k bílé. Tím se ale snižuje ryzost zlata a mění se i jeho fyzikální vlastnosti.
Červené zlato – červený odstín se získává přidáním mědi. Čím vyšší je obsah mědi, tím nižší je tvrdost slitiny, což někdy bývá na závadu pevnosti zlatnického výrobku.
Zelené zlato – slitina zlata se stříbrem nebo s kadmiem. Odstín zelené je ovlivňován množstvím stříbra ve slitině.
Modré zlato – slitina zlata s ocelí, obyčejně v poměru 18:6. Zvláště v Evropě byl tento odstín zlata oblíben v 19. století, kdy do módy přišly ocelové šperky. Tumbagu – slitina zlata a mědi v poměru 4:1. Vyniká nízkou tavitelností a větší tvrdostí než jiné slitiny zlata a má matný lesk bronzu.
Purpurové zlato – tak se nazývá slitina zlata a hliníku obyčejně v poměru 18:6. Jeho barvu nelze označit jako čistě purpurovou, spíše se podobá bronzu se švestkově modrým nádechem. S purpurovým zlatem se veřejnost seznámila poprvé v roce 1937.
Bílé zlato – je slitina zlata s kovy, které ho intenzivně odbarvují, takže slitina nabývá čistě bílé barvy, je naprosto stálá na vzduchu a dá se vyleštit do vysokého lesku. Nejintenzivněji odbarvuje zlato nikl a paládium. Zřídka se přidává do slitin bílého zlata rhodium, měď a zinek. Bělozlaté slitiny jsou známy od počátku 20. století, nenašly však zpočátku ve zlatnictví oblibu, díky své tvrdosti byly spíše používány v hodinářském průmyslu jako slitiny ložiskové a pružinové. Dalším výzkumem byly získány slitiny vhodné i pro klenotnictví, zvláště jako náhražka platiny k výrobě klenotů. Bílé zlato se rozezná od platiny lučavkou královskou, která na zkušebním kameni vryp bílého zlata okamžitě rozpustí.
Záhadné grešle Karla VI.
Mince z let 1718 a 1719 se značkou M–B
Značka složená z písmen M a B je v numismatické literatuře spojována s ražbami grešlí ve slezské mincovně v Břehu. Používala se v době v době, kdy Slezsko stále ještě bylo součástí zemí Koruny české. Své mince včetně grešlí v Břehu v průběhu čtyř desetiletí postupně razili tři habsburští panovníci, kteří nejenže dosedli na císařský trůn, ale současně ve výčtu jejich titulů nechyběl titul Bohemiae Rex – český král. Byli to Leopold I. a jeho synové Josef I. a Karel VI.
Pokusme se na úvod nejprve alespoň stručně zrekapitulovat základní informace o mincovně v Břehu (Brzeg, Brieg). Tato slezská mincovna zřízená v LehnickoBřežském knížectví razila na přelomu 13. a 14. století dvoustranné stříbrné mince nazý vané kvartníky. Později, ve druhé polovině 14. století a počátkem 15. století se v Břehu razily knížecí haléře. Potom se mincovna na delší čas odmlčela. Ražba v Břehu byla obnovena až v první čtvrtině 17. století. Bylo to poté, co kníže Jan Kristián zvaný Břežský (1621-1639) začal razit vlastní minci. Jednou z mincoven, kterou k tomuto účelu v yužíval, byla obnovená mincovna v Břehu. Po třech letech intenzivní ražby však byla mincovna spolu s ostatními téměř na třicet let uzavřena.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2015.
ZLATÉ MEDAILE.CZ