Národná banka Slovenska představuje podobu nové mince.
Na východním Slovensku se v karpatské oblasti nachází okolo padesáti dřevěných sakrálních staveb. Ty zahrnující jak římskokatolické kostely a zvoničky tak i evangelické artikulární chrámy nebo řeckokatolické chrámy.
Na východním Slovensku se v karpatské oblasti nachází okolo padesáti dřevěných sakrálních staveb. Ty zahrnující jak římskokatolické kostely a zvoničky tak i evangelické artikulární chrámy nebo řeckokatolické chrámy.
Historie nejstarších sahá daleko do doby 16.–18. století. Jsou jedinečným dokladem prolínání východní a západní kultury spolu i prolínání lidového a profesionálního stavitelství. Podle dochovaných historických záznamů bylo těchto staveb původně na tři sta. Osm z těch, které se dochoval do dnešních dnů bylo v roce 2008 zařazeno na Seznam světového dědictví UNESCO.
Výběr jednotlivých staveb zpracoval Památkový úřad Slovenské republiky na základě několika kritérií, které jednotlivé památky musejí splňovat, aby mohly být mezi Světové dědictví přijaty. Jsou to :
Hervartov – římskokatolicky kostel svatého Františka z Assisi
Tvrdošín – římskokatolicky kostel Všech svatých
Kežmarok – evangelický artikulární kostel Nejsvětější Trojice
Leštiny – evangelický artikulární kostel
Hronsek – evangelický artikulární kostel
Hronsek – zvonice dřevěného kostela
Bodružal – řeckokatolický chrám sv. Mikuláše
Ladomirová – řeckokatolický chrám Archanděla Michala
Ruská Bystrá – řeckokatolický chrám ostatků sv. Mikuláše
NBS ( Národná banka Slovenska ) představila v srpnu výsledky soutěže na zpracování výtvarného návrhu stříbrné sběratelské mince v nominálu 10 eur s názvem Svetové dedičstvo UNESCO – drevené chrámy v slovenskej časti karpatského oblúka.
K realizaci byl vybrán návrh Mgr. art. Patrika Kovačovského. Mince bude vydána v březnu příštího roku. To jak bude vypadat můžete zjistit na Zlatemince.cz
Mančukuo L outkový stát a jeho oběživo
Toto krátké pojednání vzniklo při mém studiu historie japonské Kwantungské armády a bojů na severní hranici se Sovětským svazem.
Na historii Mančukua jako loutkového státu mě překvapila skutečnost, že stát nevznikl jako důsledek přímé japonské války proti Čínské republice, ale podstatně dříve.
Po první světové válce a ještě dříve po prohrané rusko-japonské válce v roce 1905 došlo k tomu, že východní nárazníková část Číny při korejské a nové ruské hranici se od roku 1905 stala přímo ideální surovinovou základnou imperiálního Japonska. To vyvrcholilo v roca 1931 přímým obsazením celého území Kwantungskou armádou, která vyhlásila dne 9. března 1931 toto území jako samostatný stát Mančukuo pod vojenskou správou. Protože Japonsko bylo tehdy ještě členem společnosti národů, považovalo císařské vedení za nutné nastalou situaci legalizovat. Proto byla do vnitřní Číny vyslána delegace, která přesvědčila bývalého čínského císaře Pchu-I, aby se stal formálním vladařem tohoto území. Republikánské vládě v Číně to v zásadě nevadilo, protože byla zmítána vnitřními rozpory, občanskou válkou a jinými problémy. Na osobní doporučení předsedy japonské vlády Tanaky a císaře Hirohita bylo excísaři slíbeno zřízení císařství. Byl převezen lodí do Mančukua, dostal spolehlivý japonský doprovod pod velením kapitána Itakiho, který plnil poslání a úkoly dané mu japonskou vládou. Pchu-I byl po příjezdu na své budoucí území nemile překvapen sdělením, že je jmenován nikoliv císařem, ale pouhým správcem Mančukua. Jako správce s blokovaným pohybem dostal možnost jen částečně řídit svůj nový stát a teprve po oficiálním podřízení se japonskému císaři a po setkání s ním bylo v roce 1934 vyhlášeno císařství, které formálně existovalo až do roku 1945.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2011.