Rudolf II. Samotář na trůně
„Ať září císařova hvězda“ – tak znělo motto význačného panovníka, od jehož úmrtí letos uplynulo 400 let. Oblíbená pohádka z padesátých let Císařův pekař – Pekařův vylíčila
císaře Rudolfa II.
jako směšnou figurku a pravý opak moudrého vladaře. Přitom český lid ho měl v oblibě a zprávy o jeho skonu přijal se zármutkem. Jaký byl podivínský Habsburk doopravdy? A jaké tajemství tutlal světu až do svého neslavného skonu?
Rudolf II. byl teprve třetím Habsburkem na českém trůnu poté, co v českých zemích roku 1526 vymřeli Jagellonci. Jeho rod patřil k nejmocnějším evropským dynastiím, významnější však tehdy byla španělská větev (král Filip II.), vedle níž rakouští Habsburkové působili jako
chudí příbuzní. V kapse však měli významný trumf – císařskou hodnost, kterou už získali prakticky dědičně. Římského císaře sice po staletí volil sbor sedmi kurfiřtů, avšak v době,
kdy Rudolf nastupoval vládu, byl titul udělován již více než sto let jen Habsburkům.
Rudolf II. se narodil roku 1552 coby budoucí dědic císařské hodnosti, českého a uherského královského titulu a tradičních Habsburských držav v Německu a Rakousku. Jeho rodiče – císař Maxmilián II. a sestra španělského krále Marie Španělská – byli bratranec a sestřenice (Rudolfovi dědové byli bratři) a v rodině nechyběly ani další obdobné sňatky, které měly posílit vazby mezi španělskou a rakouskou větví. Genová jednotvárnost si však začala vybírat daň. Rudolfovou prabábou byla kastilská královna Johana Šílená a u španělského dvora se mluvilo o tom, že malý dědic trůnu také není duševně v pořádku. Rudolfův otec proto větřil příležitost a souhlasil s tím, aby jeho nejstarší synové Rudolf a Arnošt byli vysláni ke španělskému dvoru na vychování.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012
Vojtěch Dostál Mistři české numismatiky
Vojtěch Dostál je synem a zároveň pokračovatelem vynikajícího českého výtvarníka a pedagoga Jiřího Dostála.
Po absolutoriu na Vyšší odborné škole (VOŠ) v Jablonci nad Nisou v roce 2000, byl tři roky zaměstnán v jedné české šperkařské firmě. Po třech letech nastoupil jako pedagog na jabloneckou Střední uměleckoprůmyslovou školu a Vyšší odbornou školu, kde působí do současnosti. Na svém kontě má sedm vítězství v soutěžích vypsaných Českou národní bankou a řadu realizací pro další zadavatele. Podílí se na cyklu pamětních medailí Pražské mincovny Kalendárium: podle jeho návrhů byly vyraženy tituly Jan Amos Komenský, Otto von Habsburg, Emil Kolben, Jan Janský a Giovanni Boccaccio. V současnosti připravuje model pro plánovanou ražbu medaile upomínající na studenta Jana Opletala, který zahynul při protinacistických protestech v Praze v roce 1939.
Vojtěch Dostál je také hudebně nadaný. Jako baskytarista působí ve skupinách Nůž a Bay-Bay. Stejně jako jeho otec miluje projížďky českou krajinou v sedle silného motocyklu. Je obdivovatelem a sběratelem mechanických hodinek a glyptiky. Žije a tvoří v Jablonci nad Nisou.
Stejně jako váš otec jste motorkář a fanda do motocyklů. Nenapadlo vás věnovat medaili nějakému silnému stroji?
Moje motorka by si medaili zasloužila, už jen proto, z čeho všeho mě bez újmy vyvezla. Ale teď vážně, radši bych modeloval nějakého motocyklistu. Je mezi nimi řada výrazných charakterů. K tomu se třeba někdy dostanu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2014.
ZLATÉ MEDAILE.CZ