20 Kč 2012 Nová varianta dvacetikoruny
Česká národní banka rozšířila počet verzí dvacetikorunových mincí v oběhu. Od října loňského roku vydává dvacetikoruny s nepatrně upraveným složením svrchní mosazné vrstvy.
Pro občany to neznamená žádnou změnu. S nově vyrobenými mincemi zaplatí za zboží a služby stejně jako se staršími dvacetikorunami, které zůstávají v platnosti.
Nové dvacetikoruny se od těch dříve vyrobených liší poměrem mědi a zinku v mosazi, která tvoří svrchní vrstvu mince. Rozdíl mezi oběma dvacetikorunami odhalí pouze náročná chemická expertíza.
Úpravu parametrů dvacetikoruny ražené od roku 2012 si vyžádala změna v nabídce dodavatelů materiálu pro její výrobu. Zahraniční mince ražené z obdobného materiálu jako je naše dvacetikoruna se v minulosti přestaly vyrábět, a proto došlo k výraznému zmenšení počtu a nabídky potenciálních dodavatelů střížků pro výrobu mince se stejnými parametry, které měla původní dvacetikoruna.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2013.
Konvenční měna 260 let od zavedení
Většina evropských panovníků při nástupu na trůn obvykle slibovala, že bude dbát o pevnou a stabilní měnu, že nepřipustí zlehčování a znehodnocování vydávané mince.
Obvyklým tématem byl na druhou stranu boj proti přílivu cizí nehodnotné mince do země. Ale těžko hledat panovníka, kterému by se to povedlo...
Někteří vladaři po zahájení ražby nové mince nějaký čas, zejména pokud měli k dispozici dostatečně bohaté zdroje jako např. stříbrné doly, skutečně drželi obsah stříbra v minci tak, jak bylo stanoveno v mincovních řádech či podobných nařízeních o minci. Jakmile však potřebovali peníze (většinou na válečné výdaje), pak bez ohledu na své sliby a předsevzetí nikdy neváhali minci zlehčit a znehodnotit. Zmatek a nepřehlednost měnových poměrů v římsko-německé říši byly umocňovány tím, že každý panovník (držitel mincovního regálu) si na svém území vydával mince tak, jak to považoval pro svoji zemi a hlavně pro sebe za nejvýhodnější.
Pokus zavést pro střední Evropu v mincovnictví jednotný systém zaznamenáváme například na počátku druhé poloviny 16. století. Tehdy chtěl císař Ferdinand I. (1526-1564) upevnit ústřední královskou moc a omezit vliv stavů. Jeho cílem bylo vytvoření hospodářsky a nábožensky jednotné říše pod nadvládou Habsburků. Nový říšský mincovní řád byl nejprve uveden do života v rakouských zemích (1560) a o rok později byl přijat i pro všechny země Koruny české. Byla zavedena jednotná měna, jejímž základem byl říšský zlatník/gulden (60 krejcarů). Tento měnový systém sjednocoval mincovnictví všech habsburských zemí mimo uherské království. Zhruba po deseti letech však tento projekt ztroskotal. Například země Koruny české se vrátily zpět k původní tolarové měně v roce 1573. A tak potom následovalo velmi dlouhé období, v němž stálé kolísání hodnoty stříbrných a zlatých mincí, ražba nejrůznějších druhů drobných mincí, jejichž hodnota málokdy odpovídala jejímu označení na minci, byly jevy, které nepříznivě ovlivňovaly hospodářskou situaci v zemi.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2013.
ZLATÉ MEDAILE.CZ