Mincovnictví USA (4)
Zlatá horečka a válka Severu proti Jihu
Nález zlata v Kalifornii umožnil vznik nových nominálů a dolaru se i přes problémy se spekulanty a devalvaci v roce 1853 dařilo. Občanská válka však vyhnala z oběhu nejen zlaté a stříbrné mince ale i niklové centy a na scéně se opět objevila alternativní platidla. 70. léta 19. století se stala obdobím rekonstrukce a politizace oběživa. Budoucnost dolaru rozdělila americkou společnost na dva nesmiřitelné tábory.
Zlatá horečka a nové nominály
Když v lednu roku 1848 spatřil jeden ze zaměstnanců Johna Suttera něco lesklého v potoce v Sacramento Valley, netušil že právě odstartoval další zlatou horečku. Nejednalo se o pr vní naleziště na území USA. K nálezům zlata došlo již ve 20. a 30. letech v Georgii, Oregonu či Colloradu. Díky náhlému nadbytku kovu a faktu, že mincovna ve Filadelf ii byla příliš daleko, vznikalo v sousedství ložisek velké množství soukromých ražeb, které vláda sice tolerovala ale příliš neschvalovala. Příkladem může být Templeton Reid kter ý si roku 1830 otevřel soukromou mincovnu v Milledgeville v Georgii, kde razil 2, 5, 5 a $10 a byl později nařčen z toho, že mince váhou neodpovídají standardu a ražbu musel ukončit.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2015.
Ze světa kovových známek (27)
České chmelové známky II
Nejvíce chmelařů v historii – 11 430 potenciálních vydavatelů známek, je uváděno v roce 1929, kdy také na 17 264 hektarech kulminovala rozloha chmelnic v Československu. Na jejich množství měla dopad i první pozemková reforma, při níž zejména drobný příděl půdy uvedl do pohybu tisíce lidí. Zlevnění výroby účelových známek ve 20. letech minulého století spustilo lavinu i v ražbě chmelových známek. Dochovaný materiál ukazuje, že známky si nechali razit i chmelaři hospodařící na nepatrných rozlohách chmelnic.
Z úvodu by se mohlo zdát, že již z období před druhou světovou válkou existují tisíce chmelových známek. Taková je i představa většiny sběratelů, a tak není o tyto zajímavé a často mimořádně vzácné bohemiky zájem srovnatelný se známkami pivovarů. Skutečnost je ale poněkud jiná. Počet ražených známek kolísal od pár set kusů po emise několikatisícové v ydané velkostatky a později JZD a ČSSS. Většina českých chmelov ých známek byla ražena v počtu kolem 400 kusů a ve srovnání s mincemi raženými v miliónov ých nákladech tak patří ke vzácným ražbám. Fakt, že po skončení platnosti byly často jako bezcenné likvidovány celé emise, v ysvětluje velkou vzácnost některých dochovaných známek, jimž se zničení vyhnulo. Na otázku poměru odborně ražených a svépomocí zhotovených známek nelze za současného stavu bádání jednoznačně odpovědět.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2015.
ZLATÉ MEDAILE.CZ