Václav Hollar Medaile věnovaná významnému rytci
Česká společnost Zlaté mince – Numismatika je známá nejenom jako významný prodejce investičního zlata a stříbra. Pozoruhodná je také její vlastní produkce zlatých a stříbrných medailí.
Atributy těchto sběratelských lahůdek jsou především nekompromisní kvalita a precizní zpracování, přičemž předlohy pro ražby pocházejí od vynikajících českých umělců. Dnes si představíme medaili upomínající na slavného českého rytce Václava Hollara.
Luxusní medaile ze zlata i stříbra s typickou značkou kočičí tlapky, si mezi českými i zahraničními sběrateli nacházejí stále více příznivců. Svědčí o tom i skutečnost, že některé tituly (například dukát se svatým Václavem v provedení proof), byly vyprodány nedlouho po svém uvedení na trh. „Každou medaili vnímáme nejen jako připomínku významné události, či osobnosti naší bohaté historie. Zároveň ji považujeme za umělecké dílo, které přetrvá, kterým se jednou budou těšit i generace příští,“ uvedl Jaroslav Tomanec z obchodního oddělení společnosti Zlaté mince – Numismatika.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2011
František II./I. Císař ve stínu Napoleona
„Kol dokola Čechů chlouba a uprostřed stojí trouba,“ vtipkoval Karel Havlíček Borovský na účet císaře Františka II. Trochu neprávem.
Pro vlastenectví Čechů sice císař neměl pochopení, ale během napoleonských válek měl těžší starosti. A blaho císařství pro něj bylo prvořadé. Jaký byl muž, který bezmezně věřil v Metternicha a milovanou dceru vydal svému největšímu nepříteli?
Málokterý panovník v našich dějinách přebíral vládu za tak vypjatých okolností jako František II. A o dramatické situace nebyla nouze po celou dobu jeho dlouhé, třiačtyřicetileté vlády.
Když se František II. roku 1768 narodil, o tom, že se jednou stane císařem, nebylo rozhodnuto. Jeho babičkou sice byla Marie Terezie, avšak jeho otec Leopold II. byl až jejím třetím synem (resp. druhým nejstarším, který se dožil dospělého věku), takže vláda připadla Leopoldovu staršímu bratrovi Josefu II. Ten však neměl mužské potomky, a tudíž žádného dědice trůnu. Teprve tehdy se císař začal rozhlížet po nástupci u dětí svého bratra Leopolda, který vládl v Toskánsku. Oblíbil si především svého nadaného synovce Františka. Prosadil si, aby se chlapec přestěhoval z rodné Florencie do Vídně a císař tak mohl na jeho výchovu osobně dohlížet.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2012
ZLATÉ MEDAILE.CZ