Mincovnictví Přemysla I. Otakara
Období vlády Přemysla I. Otakara (1192–1193, 1197–1230) spadá do doby všeobecné hospodářské a politické transformace Evropy.
Období vlády Přemysla I. Otakara (1192–1193, 1197–1230) spadá do doby všeobecné hospodářské a politické transformace Evropy, jíž poslední Přemyslovci dokázali využít jak ke konsolidaci vnitřních poměrů v zemi, tak k upevnění a postupnému rozšiřování moci na mezinárodním poli.
Důležitou součástí hospodářské transformace 13. století byla vnější kolonizace založená na zákupním (emfyteutickém) právu. S jeho uplatňováním se v českých zemích začala ve stále větší míře prosazovat peněžní forma směny a feudální renty, jež nejen v nově zakládaných městech, ale i na venkově vedla k postupné všeobecné monetizaci společnosti. Stará hradská soustava začala být nahrazována sítí královských a poddanských měst, tržních osad, nových hradů a klášterů. Zde všude bylo zapotřebí kvalitní mince, jež by podpořila hospodářský růst země.
Možnosti mincovní produkce Přemysla I. však byly dlouho omezené. I když se kvalita Přemyslových denárů proti předchozím emisím na konci 12. století patrně mírně zlepšila, lze říci, že po celé první dvacetiletí 13. století ražba mincí stagnovala. Byl to zejména nedostatek surovinových zdrojů a zřejmě i relativně malá poptávka po minci v domácím prostředí, jež českému panovníkovi bránily v razantní proměně měnových poměrů. K výraznějším
změnám mohlo dojít teprve od druhé poloviny třicátých let v souvislosti s odkrytím rozsáhlých ložisek stříbrné rudy na Vysočině. Handicapem byla i vnitrokontinentální poloha
českých zemí chráněných pohraničními horami a výrazná dominance podunajské cesty, která na sebe strhla podstatnou část obchodního provozu mezi západní a jihovýchodní Evropou. Jedinou významnou komunikační spojnici Čech se zahraničím představovala řeka Labe.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012
ČESKÉ PRŮMYSLOVÉ VÝSTAVY v období národního obrození a pozoruhodná medailová ražba z roku 1836
Počátky výstavnictví sahají do dávné minulosti – od evropských středověkých tržnic po pražské trhy 10. století navštěvované arabskými kupci.
Většinou představovaly výsledky lidské práce – různé výrobky jako předměty trhu (zatím bez organizovaného uspořádání). Teprve v 18. století se začalo formovat moderní výstavnictví přinášející kulturní a hospodářskou osvětu. Díky rozvoji přírodních a technických věd postupně začínala převládat hromadná výroba s daleko větším hospodářským vlivem.
Do čela pokrokového a vlasteneckého hnutí se u nás stavěli osvícení šlechtici.1 Svými vlasteneckými, osvětovými, hospodářskými a humanitními snahami a skutky povzbuzovali obrození i v oblasti technické. Jedním ze způsobů jak působit na širokou veřejnost v zájmu rozvoje průmyslové výroby bylo pořádání výstav. Od 2. poloviny 18. století začalo docházet k procesu, při němž se z etnických skupin v různých zemích Evropy staly postupně národy. Svoji národní identitu si začali uvědomovat i Češi, kteří začali proces formování novodobého českého národa a jeho emancipace v rámci habsburské monarchie.2 Za první průmyslovou výstavu svého druhu na světě je považována výstava, která se konala v Londýně v letech 1756–1757. Za první průmyslovou výstavu na evropském kontinentu bývá tradičně označována výstava v pražském Klementinu z roku 1791 tehdy nazvaná „Produkten- und Fabrikenkabinet“, na níž své výrobky představilo 150 vystavovatelů.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2017.
ZLATÉ MEDAILE.CZ