Rudolf II. Samotář na trůně
„Ať září císařova hvězda“ – tak znělo motto význačného panovníka, od jehož úmrtí letos uplynulo 400 let. Oblíbená pohádka z padesátých let Císařův pekař – Pekařův vylíčila
císaře Rudolfa II.
jako směšnou figurku a pravý opak moudrého vladaře. Přitom český lid ho měl v oblibě a zprávy o jeho skonu přijal se zármutkem. Jaký byl podivínský Habsburk doopravdy? A jaké tajemství tutlal světu až do svého neslavného skonu?
Rudolf II. byl teprve třetím Habsburkem na českém trůnu poté, co v českých zemích roku 1526 vymřeli Jagellonci. Jeho rod patřil k nejmocnějším evropským dynastiím, významnější však tehdy byla španělská větev (král Filip II.), vedle níž rakouští Habsburkové působili jako
chudí příbuzní. V kapse však měli významný trumf – císařskou hodnost, kterou už získali prakticky dědičně. Římského císaře sice po staletí volil sbor sedmi kurfiřtů, avšak v době,
kdy Rudolf nastupoval vládu, byl titul udělován již více než sto let jen Habsburkům.
Rudolf II. se narodil roku 1552 coby budoucí dědic císařské hodnosti, českého a uherského královského titulu a tradičních Habsburských držav v Německu a Rakousku. Jeho rodiče – císař Maxmilián II. a sestra španělského krále Marie Španělská – byli bratranec a sestřenice (Rudolfovi dědové byli bratři) a v rodině nechyběly ani další obdobné sňatky, které měly posílit vazby mezi španělskou a rakouskou větví. Genová jednotvárnost si však začala vybírat daň. Rudolfovou prabábou byla kastilská královna Johana Šílená a u španělského dvora se mluvilo o tom, že malý dědic trůnu také není duševně v pořádku. Rudolfův otec proto větřil příležitost a souhlasil s tím, aby jeho nejstarší synové Rudolf a Arnošt byli vysláni ke španělskému dvoru na vychování.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012
100. VÝROČÍ WASHINGTONSKÉ DEKLARACE
500 Kč 2018
Česká národní banka vydala stříbrnou minci u příležitosti 100. výročí vzniku Prohlášení nezávislosti československého národa, které předznamenalo vznik samostatného státu. Pamětní mince v nominální hodnotě 500 korun je k dostání od 17. října 2018.
Prohlášení nezávislosti československého národa, známé také jako Washingtonská deklarace, vzniklo ve dnech 13. až 16. října 1918 a o den později, 17. října 2018, je Tomáš Garrigue Masaryk předal americké vládě a prezidentu Woodrowu Wilsonovi. Deklarace požadovala úplnou samostatnost českého a slovenského národa a spojení Čechů a Slováků v jednom nezávislém státě. Tento základní dokument tehdejšího zahraničního odboje formuloval zásady občanských svobod, vnitřní i zahraniční politiku a státní systém budoucího Československa. To vzniklo jen o 11 dnů později, 28. října 1918. Prohlášení nezávislosti československého národa určené v době svého vzniku především dohodov ým mocnostem vypracovala prozatímní československá vláda. Vytkla v něm hlavní cíle nového státu, ve kterých se distancovala od mírových nabídek ústředních mocností usilujících o kompromisy v otázkách státní samostatnosti Čechů a Slováků.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2019.
ZLATÉ MEDAILE.CZ