ZE SVĚTA KOVOVÝCH ZNÁMEK (37) Jídelní známky II
V minulé části byly popsané známky, o jejichž účelu vypovídaly na nich uvedené legendy, např. Abonnement či Speise Mark nebo oběd v předplacení, někdy doprovázené vyobrazeným talířem s pokrmem.
Další větší skupinou jídelních známek jsou známky hostinců, na kterých je pouze vyobrazený příbor. Vznik většiny z nich lze pravděpodobně vročit do období od posledního kvartálu XIX. století do první sv. války, v ojedinělých případech ještě do raného období první republiky. Jde již o moderně zhotovené známky, při jejichž ražbě byla užívána rubní razidla z nabídky ražebny, proto se motivy opakují u známek různých vydavatelů.
Známek s příborem je známá řada typů. Starším ražbám je společné uspořádání obrazu – na vrchu je obyčejně lžíce směřující většinou koncem na 12 h, pod ní nůž čepelí na 2 h a dole vidlička hroty na 10 h. Přehled základních typů je na vyobrazení č. 1. Jak vidno, vyskytují se ozdobná rámovaní se šesti či sedmi obloučky, čtyřpásy, perlové kruhy někdy v kombinaci s hladkými kruhy a také několik atypických rubních typů známých v současnosti pouze z jediné známky. V kontextu účelových známek střední Evropy se zdá, že z ikonografického hlediska je tato skupina pravděpodobně ryze česká. V Menzelově katalogu známek s německou legendou nejsou jídelní známky s příborem žádné, kromě dvou pražských1. Příbor je na německých ražbách vyobrazen pouze na několika známkách sloužících jako zálohy při jeho zapůjčení.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2017.
Z tržišť a barů Senegalské mince
Mé krátkodobé pobyty v Senegalu, nikterak časté, jsou motivovány návštěvou přátel, vyhledáváním a nákupem ojedinělých náhrdelníků, pobytem na místech spjatých s obchodem s otroky, a podmíněny jsou jak jinak, dostatkem finanční hotovosti.
Mé krátkodobé pobyty v Senegalu, nikterak časté, jsou motivovány návštěvou přátel, vyhledáváním a nákupem ojedinělých náhrdelníků, pobytem na místech spjatých s obchodem s otroky, a podmíněny jsou jak jinak, dostatkem finanční hotovosti, případně její dostupnosti z evropského účtu.
V tomto ohledu musím konstatovat, že urbanizované oblasti Senegalu jsou k uživatelům kont velmi vstřícné, směna eur na místní franky je bezproblémová, kurzy se nijak výrazně neliší. V březnu se pohyboval kurz kolem 650 franků za 1 euro. A samotný pobyt ve městech či na turisticky exponovaných památkách není nikterak levný.
Drobných mincí je v zemi relativně dostatek, byť se nepředpokládá, že se po nich bude pídit právě běloška, na místní poměry bohatá, a ještě v netypickém klobouku. A tak se mi jako vždy, při jejich sběru osvědčila tržiště a bary, jak stanového městečka v poušti či mého hotelu v Saint Louis.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2013.
