Howard Carter zemřel před 70ti lety
Howard Carter, slavný britský archeolog, objevitel Tutanchamonovy hrobky zemřel před 70ti lety.
Egypt -
V roce 1922 Carter učinil jeden z nejúžasnějších objevů v celé historii archeologie. Pod obrovskými nánosy kamení a šotoliny objevil v Údolí králů v Luxoru zavalené schodiště, na jehož konci nalezl ještě královskou pečetí zaplombovaný vchod do Tutanchamonovy hrobky. Ačkoliv se jednalo o poměrně malou hrobku, vydala neslýchané bohatství a Carter se tak nezapomenutelně zapsal do dějin egyptologie.
Tutanchamonova hrobka ukrývala více než 3 500 předmětů. Alabastrové vázy ve tvaru lotosu a poupat, olejové lampy, mnoho jemně tepaných a zdobených truhel, tisíce zlatých růžiček vyšitých do oblečení, nosítka s hlavou lva, krávy, hrocha a krokodýla, židle a křesla, faraonův trůn, toulce, luky a šípy, kultovní oblečení z leopardí kůže, žezlo z masivního zlata, množství šperkovnic vykládaných alabastrem, slonovinou, či ebenovým dřevem, velké sochy potažené zlatou fólií, více než tři stovky zbraní, řada modelů lodí, několik lehátek, nesčetné množství šperků zhotovených z nejvzácnějších materiálů, zlaté sošky, rozmontované slavnostní a válečné vozy.
Jen inventarizace nalezených předmětů trvala Carterovi osm let. Celý nalezený poklad zaplňuje v Egyptském muzeu v Káhiře celkem 12 místností.
Carter si objevením hrobky faraona Tutanchamona splnil svůj sen.
Howard Carter zemřel před 70ti lety. Jeho památku dnes připomíná nová stříbrná mince se saharským pískem.
KORUNOVACE FERDINANDA II. ŠTÝRSKÉHO
na českého krále v roce 1617
V českých dějinách patrně není mnoho postav, které by měly tak špatnou pověst jako Ferdinand II. Při vyslovení jeho jména jako temná ozvěna zazní: Bílá hora, poprava českých pánů na Staroměstském náměstí, emigrace, protireformace, úplný rozvrat měny – mincovní úpadek (tzv. kalada), třicetiletá válka, zánik české samostatnosti, období temna. Osobně to prý nebyl zlý člověk. Jeho zpovědníci a dvořané chválili jeho shovívavost ke služebnictvu, štědrost k rádcům, manželskou věrnost, lásku k dětem, pobožnost a skromnost. Na druhou stranu však podepisoval rozsudky smrti, dekrety o konfiskaci, patenty, které vyhnaly desetitisíce lidí z domova do emigrace. Byl ochoten schválit či podniknout téměř cokoli, pokud měl pocit, že je to nutné pro spásu jeho duše. Ne nadarmo se Ferdinand stal idolem protireformace. Takového muže přijali čeští stavové před 400 lety v roce 1617 za českého krále.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2017.
