Anomálie na pražských groších Karla IV. (3) Písmo a chyby v opisech na pražských groších Karla IV.
Pražské groše lze časově třídit i podle typu a charakteru písma. Chce to však jistou míru zkušenosti.
V ustálené kresbě gotické majuskule je totiž daleko obtížnější postřehnout jeho individuální rozdíly než u ostatních prvků mincovního obrazu. U Karlových grošů, na rozdíl od grošů Václava II. a Jana Lucemburského, je situace ztížena tím, že oboustranně dobře čitelné ražby jsou poměrně vzácné.
Tuto problematiku již v minulosti správně zhodnotil Karel Chaura, když napsal: „Smolík při popisu grošů neudává velikost a praví, že groše Karla IV. jsou většinou špatně zachovalé, což dlužno opraviti v tom smyslu, že jsou špatně ražené. Nejasnost rázu byla zaviněna jednak tenkým střížkem, hlavně však rychlou a nedbalou prací mincířů (pregéřů) a nikoli špatnou zachovalostí, kterou by způsobovalo opotřebování povrchu mince dlouhým oběhem, čímž by poklesla i váha grošů.“
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2011
Revoluce 1848–1849 Doplněk k problematice
Přibližně před půl rokem jsem ve svém článku na stránkách časopisu M&B (1/2014) seznámil čtenáře v základních rysech s údaji o mincích a papírových platidlech vydaných v revolučních letech 1848–1849 na území celé habsburské monarchie,..
Přibližně před půl rokem jsem ve svém článku na stránkách časopisu M&B (1/2014) seznámil čtenáře v základních rysech s údaji o mincích a papírových platidlech vydaných v revolučních letech 1848–1849 na území celé habsburské monarchie, a to v kontextu sledu historických událostí. Článek nezůstal bez čtenářského ohlasu, a proto jsem se rozhodl zejména na základě připomínky našeho předního odborníka v oboru českých účelových známek, nouzových mincí a nouzových platidel charakteru mincí pana Marka Cajthamla, své pojednání doplnit a upřesnit.
Kolega Cajthaml mě upozornil na jednu nesrovnalost, která vznikla (jak jsem zjistil při následné kontrole) vypadnutím části textu ještě před předáním rukopisných podkladů do redakce časopisu M&B. V článku jsem totiž v kapitole věnované revoluci v Rakousku a v Čechách uvedl – cituji: „Obce, panství, obchodníci, řemeslníci ap. začaly svépomocí vydávat vlastní krejcarové hodnoty převážně z papíru (ale i z jiných materiálů jako kov, kůže, textil, ...), jež zněly na konvenční měnu.“ Připomínka Marka Cajthamla se týkala toho, že ve skutečnosti privátní nouzová platidla vydávaná v revolučním období 1848–1850 zněla nejen na konvenční měnu, nýbrž i na měnu vídeňskou. Obě měny totiž, jak konvenční, tak i vídeňská, byly podle císařských výnosů po mnoho let v platnosti současně (viz. časopis M&B 6/2012 a 6/2013). Čtenářům se proto touto cestou omlouvám a v následujících řádcích svou chybu napravím s tím, že přidám další informace, na které v původním článku s ohledem na jeho celkové zaměření nebyl prostor.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2014.
ZLATÉ MEDAILE.CZ