70. VÝROČÍ VZNIKU STÁTU IZRAEL
Pamětní mince
Palestinská otázka se projednávala na půdě OSN již od roku 1946 a v květnu 1947 byla ustavena Zvláštní komise OSN pro Palestinu – UNSCOP, která vypracovávala návrhy na řešení problematiky Britského mandátního území Palestina. V rámci politiky dekolonizace bylo jasné, že Británie musí dostát svému závazku z dob předválečné Ligy národů a umožnit nezávislý politický vývoj národům žijícím na svém mandátním území.
29. listopadu 1947 přijalo Valné shromáždění OSN závěr y Zvláštní komise pro Palestinu UNSCOP jako rezoluci č. 181 o rozdělení Britské mandátní Palestiny na dva nezávislé státy, na arabský a židovský. Jeruzalém a jeho okolí, včetně Betléma, mělo být pod mezinárodním dohledem – tzv. corpus separatum. Hlasování proběhlo takto: 33 států hlasovalo pro, 13 proti, 10 se zdrželo hlasování a 1 stát se nezúčastnil hlasování. Rozhodnutí VS OSN bylo přijato také drtivou většinou Židů, včetně židovské reprezentace – Židovské agentur y, jejímž předsedou byl tehdy David Ben Gurion.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2018.
Německá platidla po 2. sv. válce (4) Mince BRD a emise BBK II.
V minulé části našeho přehledu německých platidel jsme se krátce zmínili o emisi BBK I, ke které se později vrátíme v samostatném článku, v němž se budeme věnovat detailům kolem typologie a především číslování.
V dnešním díle se naopak zaměříme na mince Deutsche Bundesbank (DBB) z období let 1950–2001 a emisi BBK II.
Před samotným popisem platidel se nejdříve opět vrátíme o několik let nazpět. Po přijetí měnové reformy v červnu 1948 se vztahy mezi západem a SSSR značně vyhrotily. Na měnovou reformu se sovětské vedení rozhodlo zareagovat totální pozemní blokádou Berlína. Hlavní město se totiž podobně jako zbylé části Německa dělilo do čtyř sektorů pod správou jednotlivých okupačních mocností, ovšem svou geografickou polohou se jako celek nacházelo uvnitř sovětské zóny. Této izolace se rozhodl Sovětský svaz využít a pod záminkou ochrany jím kontrolované části Německa před spekulanty s měnou nechal uzavřít všechny přístupové cesty do města s úmyslem nechat obyvatele zcela vyčerpat a vyhladovět.
Stalin tímto krokem usiloval o prolomení odporu západu a rozšíření své sféry vlivu na celé Německo. Blokáda trvala od 24. 6. 1948 až do 12. 5. 1949. Během této doby se tak západní sektory Berlína ocitly odříznuty od veškerého pozemního zásobování a to včetně vodních cest a dodávek elektrické energie. Američané a Britové se k blokádě postavili čelem a bez „horkého“ konfliktu situaci vyřešili leteckým mostem. Díky jedinečné organizaci, technice a lidské dovednosti bylo během jedenáctiměsíční blokády dopraveno do Berlína na 2,2 milionu tun potravin, uhlí, stavebního materiálu a dalšího zboží v přibližně 277 000 letech1. Pro Sovětský svaz se však ve výsledku blokáda ukázala jako kontraproduktivní, neboť nejen že Stalin nedosáhl svých cílů, ale současně i kooperace mezi západními mocnostmi a německým obyvatelstvem stmelila vzájemné vztahy. Po ukončení blokády se západní spojenci vyslovili pro souhlas s novou západoněmeckou ústavou2 a 7. 9. 1949 vznikl nový stát Spolková republika Německo (Bundesrepublik Deutschland - BRD). Východní zóna na nastalou situaci 7. 10. 1948 zareagovala obdobně, když vyhlásila druhý německý stát a de facto sovětský satelit Německou demokratickou republiku (Deutsche Demokratische Republik - DDR).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2013
ZLATÉ MEDAILE.CZ