Jak se dělá mincovna (16) Ražba zlatých mincí
Ve svých vzpomínkách se musím vrátit o více než 60 let zpátky, kdy jsem se vždycky v polovině května setkával se svojí tetou.
Ta k nám z Prahy přijížděla na vesnickou pouť. Můj děda i babička z otcovy strany, pocházeli každý z deseti dětí, a tak otec měl velké množství strýců a tet, a ještě více bratranců a sestřenic. Všichni cítili rodovou povinnost, alespoň jednou v roce k nám přijet. V tomto příbuzenstvu se vyznal jen můj otec, já jsem si to pozvolna třídil, ale oni ti lidé byli v principu hodně podobní. Žili většinou v okolních vesnicích a živili se jako zemědělci. Jedna otcova sestřenice byla výjimkou...
Otcova sestřenice se jmenovala Zdeňka. Byla švadlenou, neměla děti a nikdy se nevdala. Hlavním zdrojem jejího příjmu bylo vykládání budoucnosti z karet pro pražskou smetánku. Byla tajemná, měla nádherné velké tmavé oči a sametový hlas, ve kterém každé slovo znělo jako z jiného světa. Příbuzenstvu z karet vykládala a všichni tomu věřili. Zda se to splnilo, nevím. Mně, jako sedmiletému uličníkovi a zlobivci předpověděla, že jednou budu cestovat po světě a budu poznávat cizí země. Všichni jsme se tomu smáli, jenom ona svým výrazem v očích mě s lehkým úsměvem kárala, že karty nelžou.
V době vysokoškolských studií jsem svoji záhadnou tetu, na pokyn rodičů, občas navštěvoval, abych jí pověděl, jak se žije v bývalé hospůdce, kde se kdysi narodila její matka. Karty mi už nevykládala, protože viděla, že jsem žil v jiné realitě než ona. Když jsem se chystal na promoci, dne 3. července 1971, nebylo pochyb, že na tento významný den musím pozvat i svoji starou tetu. Po slavnostním převzetí vysokoškolského diplomu se ke mně tato dáma nenápadně přitočila. Byla celá v černém a vypadala jako z jiné doby. Dala mi na památku malou krabičku a popřála mi všechno dobré. Poděkovala za pozvání a nenápadně zmizela s tím, že se na společný oběd necítí dostatečně zdráva.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.
Úvod do grošového období (10)
Zvolit vhodná kritéria pro vedení sbírky historických mincí není jednoduché.
Zvolit vhodná kritéria pro vedení sbírky historických mincí není jednoduché. Začínající sběratel by měl sbírat všechny mince všech států a období, které se k němu dostanou, aby získal co nejširší přehled a mohl následně co nejzodpovědněji na základě již určité zkušenosti zvolit užší specializaci na konkrétní stát nebo období nebo třeba druh mince. Součástí rozhodování o specializaci by mělo být i reálné posouzení vlastních možností a to jak odborných (hloubka zájmu, čas, který je v možnostech sběratele/badatele věnovat studiu), tak i finančních (výše finančních prostředků kterou sběratel může/je ochoten do sbírky investovat).
Co a proč sbírat?
Historické mince jsou nejen krásné a jejich sbírání nepřináší jen potěchu oka. Historické mince jsou současně starožitností a jako takové jsou hledaným zdrojem finančních investic.
Historickou cenu starožitnosti nikdy nikdo nevezme a proto dokud budou na světě sběratelé starožitností, budou starožitnosti mít stále svou cenu. Mince je navíc mimořádně skladnou starožitností a sběratel mincí tedy nemusí řešit vpravdě nerudovské otázky, se kterými se může potýkat např. sběratel barokního nábytku. Navíc jsou mince investicí poměrně likvidní a ani v dobách finančních a jiných krizí neztrácejí na hodnotě tolik, jako akcie nebo devizy, často se naopak v těchto obdobích chovají jako komodity.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012
ZLATÉ MEDAILE.CZ