Stříbrná mince k výročí rozluštění chetitštiny
200 Kč 2015
Počátkem 20. století byl v Malé Asii objeven velký archiv patřící bývalým chetitským králům obsahující neznámou řeč, se kterou si badatelé nevěděli rady. Bedřich Hrozný, patrně nejvýznamnější český orientalista, přijal pozvání do Istanbulu, aby zpracovával klínopisné texty. Se svým objevem vystoupil na přednášce „Rozluštění chetitského problému“, kde také přednesl první větu, kterou rozluštil: „Nyní chléb budete jísti, vodu pak budete píti.“ Výsledky svého bádání následně shrnul v knize „Jazyk Chetitů“, která se stala jedním z nejvýznamnějších milníků v dějinách světové orientalistiky. Česká národní banka vydává pamětní stříbrnou minci k 100. výročí rozluštění chetitštiny českým orientalistou Bedřichem Hrozným. Mince o nominální hodnotě 200 Kč bude je prodeji od 3. června 2015.
V listopadu 2013 vyhlásila ČNB soutěž na pamětní stříbrnou minci ke 100. výročí rozluštění chetitštiny Bedřichem Hrozným. Soutěže se zúčastnilo 20 výtvarníků, kteří předložili celkem 40 sádrových modelů. Vyhodnocení soutěže uskutečnila dne 28. ledna 2014 Komise pro posuzování návrhů na české peníze. Jako odborný poradce se vyhodnocení soutěže zúčastnil Ondřej Rašín, ředitel Muzea Bedřicha Hrozného v Lysé nad Labem.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2015.
Lenka Nebeská Mistři české numizmatiky
Medailérství se stalo její životní vášní a práci na nízkém reliéfu považuje především za zábavu.
Mladá česká umělkyně Lenka Nebeská na sebe výrazněji upozornila před dvěma lety, když uspěla v soutěži o návrh medaile k výročí režiséra Karla Zemana. Medailérský obor, který vystudovala v Jablonci nad Nisou, ji však zatím neuživí. Také proto se věnuje restaurování kachlových kamen nebo třeba výuce v kroužcích výtvarné výchovy. Pražská rodačka Lenka Nebeská je nejmladší členkou Asociace umělců medailérů.
Vystudovala jste medailérství, původně jste se ale zajímala o keramiku. Co vás přivedlo
k nízkému reliéfu?
Keramika byla trochu taková nouze, chtěla jsem se věnovat sochařství, ale Praha střední školu s podobným zaměřením nenabízela. Keramiku jsem se učila v jedné převážně hrnčířské
firmě na Kampě, kde jsem se od ostatních lišila svou neustálou touhou po tvorbě plastik a hlavně reliéfů. Nakonec mi bylo dovoleno ukončit závěrečnou zkoušku domovním znamením,
o které jsem se v té době dost zajímala.
To, že v Jablonci existuje medailérská škola, jsem popravdě vůbec netušila. Až po maturitě mi přišel dopis, jestli bych se nechtěla zúčastnit talentov ých zkoušek, takže s oblibou říkám, že medaili jsem si nezvolila já, protože medaile si zvolila mně.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2012
ZLATÉ MEDAILE.CZ