Ze světa kovových známek (11) Hrací známky I.
Ražba hracích známek má v Čechách poměrně dlouhou historii.
Spielmarky či známky
ku hře, jak se nejstarší nazývaly v obou úředních jazycích Českých zemí v období
Rakouska-Uherska, ale nedoznaly u nás tak velkého rozšíření jako v Německu, kde je
razily zejména norimberské ražebny od 19. století v tisících druzích.
Když ve druhé polovině 17. století skončilo počítání na linkách (viz M&B 4/2010, str. 11 ) a přestalo se užívat početních peněz, které ztratily svou původní funkci, jejich výrobci
ještě dlouho dále označovali své ražby jako početní peníze – Rechenpfennige, ačkoliv to byly žetony1 s obrazovými motivy zrcadlícími politickou situaci především v Německu či v zemi, kam směřoval jejich export. Od konce 18. století začali výrobci početních peněz značit své produkty ražené někdy ze stejných razidel, která byla užita u početních peněz, nejprve francouzsky Ietton, Jeton, později i německy Spiel Mark, Spielmarke a Spiel Münze2. V 19. století se špílmarky staly hlavním výrobním sortimentem norimberských ražeben, i když ještě ve druhé polovině tohoto století někteří výrobci patrně z tradice ojediněle některé ražby značili Spiel und Rechenpfennig. Ražbou hracích známek norimberské ražebny pokračovaly v tradici odvíjející se od konce 15. století. Dominantní postavení získala v této oblasti firma Lauer, činná doposud. Od 19. století byly v Německu ražené i speciální hrací známku pro určité karetní hry, jakými byly skat, poker, bridge, Boston či whist. Tento typ hracích známek české provenience není znám.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2013
Krása umělého stáří Patinování stříbrných ražeb
Patina v obecném pojetí představuje tenkou barevnou vrstvu na povrchu kovů, která vzniká chemickou vazbou molekul kyslíku s molekulami příslušného kovu.
V numismatické terminologii se jedná většinou o ražby, které obsahují velký podíl mědi nebo stříbra, tam povrchové změny probíhají nejrychleji.
Přirozená oxidace způsobuje, že povrch ražeb je zpravidla nestejnoměrně zabarven a takto vzniklá patina málokdy potěší oko sběratele. V tom případě spíš mluvíme o korozi. Sběratelé i mincovny se snaží takovému procesu zabránit opatrnou manipulací a ochranou v kapslích, blistrech a nebo ochrannými laky, aby styk s kyslíkem, nebo se sirnými sloučeninami byl co nejmenší. Protipólem přirozeně vzniklých změn na povrchu pamětních ražeb je umělé vytváření patiny, neboli proces patinování. Díky němu dostává ražba ušlechtilý vzhled, získává ochranu vůči přirozené oxidaci a odolává barevným změnám. Reliéf na mincovním poli je výrazně kontrastní a dostatečně vyniknou detaily a jemné prvky, které výtvarník do svého díla zakom
ponoval. Při podrobném zkoumání povrchu patinované mince je patrná výrazně lepší čitelnost písma a rozlišitelnost ozdobných prvků.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2014.
ZLATÉ MEDAILE.CZ