Izrael vydává mince věnované pražským památkám.
Izrealská mincovna razí pro sběratele sadu oběhových mincí Nový šekel doplněnou o speciální mincí v nominální hodnotě 1/2 shekel s motivem pražské hannuka lampy z 18. století.
Nagev - Izrealská mincovna razí pro sběratele sadu oběhových mincí Nový šekel doplněnou o speciální mincí v nominální hodnotě 1/2 shekel s motivem pražské hannuka lampy z 18. století.
Přebal této sady mincí je věnován Praze. Židovské město pražské, založeno v místech mezi Karlovým mostem a Staroměstským náměstím bylo dříve nejvýznamnější židovskou obcí v českých zemích. Postupem let se původní osada vyvinula v Židovské město s vlastní samosprávou a soudnictvím. Dnes se tato část města nazývá Josefov. Mimořádný význam obce spočíval vedle její početnosti a kulturního i hospodářského bohatství také v tom, že až do poloviny 17. století zastupovala ve vztahu k panovníkovi a zemským úřadům všechny ostatní židovské obyvatele Čech. Přestože museli být pražští Židé uzavřeni v ghettu, omezit svůj kontakt s křesťany jen na obchod a označit své šaty znamením, prosperovali a přitahoval mnoho přistěhovalců z celé Evropy. Židovské město pražské se tak svého času stalo největším židovským sídlištěm v Evropě. Ekonomickým a kulturním centrem. Pražští Židé za to vděčili zejména českým panovníkům, kteří jim za výhodné půjčky poskytovali řadu privilegií a ochranu. Svědectvím vysokého postavení obce byla stavba Staronové synagogy v poslední třetině 13. stol., kterou provedli kameníci královské huti.
Zlatým věkem pražského židovského ghetta bylo období panování Rudolfa II. na přelomu 16. a 17.století. Vrátil se zde hospodářský a kulturní rozkvět, byla mu potvrzena židovská privilegia. Několikanásobně vzrostl počet obyvatel a hodně se stavělo. V té době byly postaveny synagogy Maiselova, Pinkasova a Vysoká. Také radnice a mnoho dalších soukromých i veřejných budov. Rozvíjely se služby a řemesla. V Praze působily známé talmudistické školy, vznikala tu význačná literární a vědecká díla, pracovaly tu hebrejské tiskárny. S tímto obdobím je spjata řada osobností židovské kultury a vědy, mj. kronikář David Gans, rabbi Jehuda Livi ben Becalel, zvaný Löw, známý jako stvořitel legendárního Golema, dvorní Žid a finančník Rudolfa II., nejbohatší muž Prahy, mecenáš a stavitel ghetta Mordechaj Maisl, astronom Josef Šelomo Delmediga a Jakob Baševi, který byl povýšen jako první Žid v habsburské monarchii do šlechtického stavu. Všichni jsou pohřbeni na Starém židovském hřbitově. Silné a lidnaté ghetto se stalo hlavním městem diaspory a nazývalo se Em be Jisrael.
Sada izraelských oběhových mincí věnovaných Praze je vydávána v mimořádně nízkém nákladu pouhých 1800 ks. Mince byly vydány v roce 2008.
Dvacetikoruna s portrétem Přemysla Otakara I.
Ikonografie našich papírových platidel je od dob první republiky dána mnoha vžitými zvyky
a tradicemi.
Díku tomu si tak dnes jen málo kdo dokáže představit, že by stokoruna nebyla
zelená či padesátikoruna nenesla červenou barvu. Stejně tak jako v ostatních zemích jsou
i u nás nejčastějším námětem významné osobnosti naší historie. Jednou z nich je i první
dědičný král z rodu Přemyslovců, Přemysl Otakar I.
Přemysl Otakar I. se narodil roku 11551 jako syn českého krále Vladislava II. Nad českým knížectvím se poprvé se ujal vlády v roce 1192, když násilím svrhl již dříve zvoleného knížete Václava II. Tato jeho první vláda však neměla dlouhého trvání. Poté co se zapojil do spiknutí proti císaři, ho císař už následující rok sesadil. Přemysl byl tak nucen až do roku 1197 pobývat ve vyhnanství. Po smrti nového knížete Jindřicha Břetislava se po druhé ujímá vlády, s čímž však nesouhlasí česká šlechta a namísto něj si volí Přemyslova mladšího bratra Vladislava. Ten se po šesti měsících s Přemyslem smíří a dobrovolně se vzdává trůnu v jeho prospěch. Za Přemyslovy vlády dochází k nevídanému rozmachu českých zemí. Dochází k osídlení pohraničních území, rozvijí se řemeslnictví, obchod a především těžba stříbra. Jako politik si počínal velice obratně. Výrazně upevnil svou moc a jednotu2
českého státu, v jehož rámci se konstituovalo i moravské markrabství. Posílil královské úřady, zrušil Břetislavův nástupnický řád a zavedl princip primogenitury. V zahraniční politice byl rovněž i schopným diplomatem. To se ukázalo už krátce po jeho nástupu, když se zapojil do bojů o císařský trůn. Po smrti římského císaře se o uvolněný post strhl litý boj, ve kterém se postavil na stranu Filipa Švábského. Ten ho za věrné služby na podzim 1198 korunuje českým králem s právem dědičného titulu i pro jeho potomky. Roku 1212 papež i většina říšských knížat začíná podporovat jako budoucího římského císaře sicilského krále Fridricha. Přemysl byl jeden z prvních, kteří ho uznali, díky čemuž mu císař 26. září 1212 udělil za věrné služby Zlatou bulu Sicilskou. Zlatá bula sicilská byla po dlouhá léta základním dokumentem státoprávního postavení Čech. Panovníkovi přiznávala nejen post jednoho z kurfiřtů, ale také nezávislost a svrchovanost nad českým královstvím, integritu jeho území, potvrzovala dědičný královský titul a právo domácí volby panovníka. Naopak vůči římskému císaři vymezovala jen minimální povinnosti. Všechna tato privilegia se Přemyslovi podařilo udržet po celou dobu jeho vlády a předat je svému
synovi a nástupci Václavu I., kterého nechal korunovat ještě za svého života. Zemřel 15. prosince 1230.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012
ZLATÉ MEDAILE.CZ