Mincovnictví krále Jiřího z Poděbrad
Politicky nadaný, energický šlechtic z východních Čech prakticky vládl již v letech 1450–1458, ale jen jako zemský správce jménem Ladislava Pohrobka. Toto údobí bylo pro
český stát dobou míru a konsolidace.
Politicky nadaný, energický šlechtic z východních Čech prakticky vládl již v letech 1450–1458, ale jen jako zemský správce jménem Ladislava Pohrobka. Toto údobí bylo pro český stát dobou míru a konsolidace. Královským výnosem z 15. 6. 1454 bylo sice nařízeno ražení grošů i drobné mince v Kutné Hoře, ale zdá se, že pražské groše s Ladislavovým jménem (obr. č.1) se razily jen příležitostně – snad k jeho poctě při návštěvě Kutné Hory. Tyto groše totiž patří k nejvzácnějším mincím grošového údobí v Čechách.
Ještě v době svého správcovství (1450–1458) provedl Jiří měnovou reformu ovšem zatím bez ražení grošů. Jejím základem byl peníz se lvem s charakteristickou půlměsícovitou hřívou, ale na jeho krku ještě s další řadou malých půlměsíčků (obr. č. 2). Tento peníz z počátku padesátých let měl váhu kolem 0,4 g, ryzost asi 0,396 a bylo jich počítáno 7 za groš. Poloviční hodnotu měl pak haléř s korunou v jemné kresbě (obr. č. 3). Tyto drobné ražby už nebyly krojeny nůžkami, nýbrž vznikaly novou technologií - jednotlivým vyrážením střížků
průbojníkem ze stříbrného plechu. Výrazně se lišily i svojí barvou. Na rozdíl od černých peněz ze čtyřrázem byly opět bílé a kulaté.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2012
Peníze v moderních českých dějinách Rozhovor s autorem knihy
Knih o penězích nebude patrně nikdy dost. „Naše“ téma se dá rozebírat z mnoha a mnoha úhlů.
Jeden z nových pohledů nabízí kniha z pera mladého autora, historika Romana Vondry, která vyšla v nakladatelství Academia. S autorem jsme si o ní krátce popovídali...
Pro koho je vaše kniha určena?
Kniha je určena pro široké spektrum zájemců. Může být odrazovým můstkem pro začínající numismatiky, neboť hodně numismatického materiálu ukazuje a přináší i řadu praktických rad, může sloužit studentům, alespoň těm, kteří s historií, dějinami ekonomiky a peněžním a měnovým vývojem v rámci svých oborů přijdou do kontaktu. Ale myslím, že to spektrum čtenářů může být dost široké, ne každý si může větší sbírku finančně dovolit a řada mezidobových srovnání může být zajímavá, jak vymírají pamětníci, můžeme se toho od generací našich dědečků a babiček dozvědět stále méně. Za mého dětství ještě člověk tu a tam narazil na pamětníky narozené před rokem 1900, dnes jsou již všichni po smrti. Má babička pamatovala ještě velkou hospodářskou krizi, v té době jí bylo zhruba dvacet, dnešní děti již mají babičky narozené někdy kolem roku 1950. Zkrátka je to takové ohlédnutí. Peníze jsou zkrátka, ať chceme či nechceme, součástí našich životů. Komunisté se svými sny, že je zruší, byli úplně vedle. Já ani navíc nevěřím na futuristické předpovědi o tom, že jednou zůstanou jen platební karty. Umíte si představit, že budou mít terminály i majitelé drobných krámků na vesnicích, umíte si představit, že babička odněkud z Krkonoš bude zadávat pin , když si půjde jen pro pět housek a mléko? Já tedy ne. Už dnes to v mnohých obchodech dost zdržuje. A co teprve děti? Ty platební karty mít nebudou nikdy, to by bylo legislativně dost složité. Ty si budou vždy kupovat čokoládu a bonbóny za kapesné.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2013.
