Zlatá bula sicilská 10 000 Kč ve zlatě
Když jsme připravovali předchozí číslo našeho časopisu, které se věnovalo převážně Přemyslu
Otakarovi I., byla tato mince známa pouze ve stádiu sádrového modelu.
Když jsme připravovali předchozí číslo našeho časopisu, které se věnovalo převážně Přemyslu Otakarovi I., byla tato mince známa pouze ve stádiu sádrového modelu. Na ražbě už se zjevně pracovalo, nicméně do uzávěrky se ji publikovat nemohlo povést. I tak nám přijde, že by téma bez informace o nové desetitisícovce, která je v prodeji od 26. září, nebylo kompletní.
Desetitisícikoruna k 800. výročí vydání Zlaté buly sicilské je první mimořádnou ražbou zlatých mincí, které ČNB naplánovala v rámci emisního plánu 2011-2015.
„Zlatá bula sicilská významně posílila autonomii českých zemí a udělila jim privilegia, jakými nedisponoval žádný z panovníků zemí Svaté říše římské,“ uvedl člen bankovní rady
ČNB Pavel Řežábek, který dohlíží na činnost sekce peněžní a platebního styku.
ČNB vydává do oběhu 14 tisíc těchto uncových mincí ze zlata o ryzosti 999.9. Celkem 3100 kusů bylo vyraženo v běžné kvalitě a dalších 10 900 kusů ve špičkové kvalitě. U mincí špičkové kvality je pole mince vysoce leštěné a reliéf je matován, hrana je hladká.
Mince běžné kvality mají hranu vroubkovanou. Průměr mince je 34 mm, hmotnost 31,107 g a síla je 2,55 mm. Při ražbě mincí jsou povoleny odchylky v průměru 0,1 mm a v síle 0,15 mm.
V hmotnosti je povolena odchylka nahoru 0,062 g a v obsahu zlata odchylka nahoru 0,01 %.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2012
Pražské groše Jiřího z Poděbrad (1458–1471) Rekapitulace současného stavu publikovaných znalostí o typologii těchto raže
Typologii grošů Jiřího z Poděbrad publikovala již v roce 1973 Jarmila Hásková.
Přestože je vědecký přínos jejího typologického řazení nezpochybnitelný, obtíže spojené s používáním této práce jsou veřejně známým numismatickým tajemstvím a negativně se promítají do řady odborných studií. Nyní, po 40 letech od vydání původní typologie, předkládáme čtenářům M&B opravenou a aktualizovanou verzi této práce jako podnět k další diskusi, jež by měla být poslední zatěžkávací zkouškou nově připraveného řazení pražských grošů Jiřího z Poděbrad, jaké je v současné době k dispozici např. pro groše Karla IV. či Václava IV.
Se smrtí Václava IV. a s počátkem husitských válek ustává do té doby masivní ražba pražských grošů. Vzhledem k různorodosti názorů není dosud zřejmé, kdy byly groše se jménem tohoto panovníka raženy naposledy a není ani znám původ tzv. atypických grošů Václava IV. Probíhala-li ražba pražských grošů i po smrti Václava IV., pak již ve velmi omezené míře a potřebu hrubé mince nemohla saturovat ani zdaleka. Následující období je ve znamení nejen husitských nepokojů, ale s tím i logicky spojených nepříznivých ekonomických dopadů. K ozdravení a postupné stabilizaci situace dochází až v průběhu vlády Jiřího z Poděbrad (1458-1471). Za své vlády se Jiří z Poděbrad pokouší několikrát o dílčí měnové reformy [1], ale teprve nový mincovní řád vydaný 5. června 1469 představuje důkladnou reformu české měny. Po téměř půl století přichází na scénu opět pražský groš, ražený dle předhusitských metrologických parametrů [2]. Bohužel se tak děje až na sklonku vlády Jiřího z Poděbrad a tak i přes masivní produkci těchto ražeb je jejich množství poměrně malé, neboť ražba grošů s titulaturou GEORGIVS PRIMVS trvala zřejmě jen necelé dva roky.
Poměrně krátké období ražby pražských grošů Jiřího z Poděbrad se promítá i do vzhledu těchto ražeb. Při jejich prozkoumání lze konstatovat, že v průběhu ražby nedocházelo k žádným zásadním proměnám v zobrazení lva, nalézt lze jen nepatrné odlišnosti v kresbě koruny, na něž upozornila Nohejlová-Prátová [3]. Stejně tak se zásadně nemění písmo použité v opisech, vyskytují se jen drobné odchylky některých znaků. Z tohoto důvodu při zpracování typologie vymezuje Hásková, autorka doposud používané typologie, pouze jediný typ (typ I.), který dále člení na jednotlivé varianty dle kresby koruny a znamének použitých v oblasti kolem ocasu lva [4]. Později se o doplnění této typologie zasloužil Šafář, který doplňuje dvě podvarianty k variantě c [5]. Přes nesporný přínos zavedené typologie Háskové je však nutné konstatovat, že sama autorka s odstupem času vnáší do své typologie zmatek přiřazením konkrétních ražeb podvariantám, které neodpovídají vyobrazení v její typologii [6]. Jedná se především o kresbu písmene S ve slově GROSSI na reversu mince. V numismatické komunitě jsou tyto nesrovnalosti v obecném povědomí. Poukazuje na ně např. Brádle při popisu dvanácti pražských grošů Jiřího z Poděbrad [7] nebo Chvojka, určující pražské groše v táborském nálezu dle stejného typologického rozboru Háskové [8]. Snahy o určování dle původní typologie končí obvykle nezdarem, v lepším případě označením zkoumané mince jako tzv. křížená ražba, zatímco jednotlivé varianty zaznamenané v typologické tabulce se prakticky neobjevují.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2013
ZLATÉ MEDAILE.CZ