100 LET SDRUŽENÍ HOLLAR
Pamětní mince 200 Kč 2017 IV
Již čtvrtou pamětní stříbrnou mincí nominální hodnoty 200 Kč roku 2017 je mince k 100. výročí založení Sdružení českých umělců grafiků Hollar, kterou vydala Česká národní banka 4. října 2017 na základě vyhlášky č. 288/2017 Sb.
Sdružení českých umělců grafiků Hollar, založené v roce 1917, bylo pojmenováno po slavném českém kreslíři a rytci Václavu Hollarovi. Hlavním iniciátorem vzniku Sdružení byl známý malíř a grafik Tavík František Šimon, mezi další zakládající členy patřili František Bílek, Vratislav Hugo Brunner, František Kysela, Václav Rabas, Vladimír Silovský, Viktor Stretti či Max Švabinský. Sdružení vždy podporovalo rozvoj a zveřejňování grafické tvorby v tuzemsku i zahraničí, například v Belgii, Francii, Velké Británii, Spojených státech či Japonsku. Od roku 1937 vlastní Sdružení výstavní síň Galerie Hollar na Smetanově nábřeží v Praze. Za Protektorátu a v 50. letech byla činnost Sdružení utlumena, k novému rozvoji došlo v 60. letech, ale v roce 1972 byla činnost zastavena a k obnovení došlo až po společenských změnách v roce 1989.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2017.
VZÁCNÝ PENÍZ ke korunovaci Maximiliana II. na českého krále
Král Ferdinand I. stanovil v závěti z 25. února 1554 rozdělení svých zemí mezi své tři syny.
Maximilian jako prvorozený dostal do držení podunajské Rakousko tj. Dolní a Horní Rakousy, království české a uherské. Kromě toho byl určen jako nástupce římské císařské koruny. Prostřední Ferdinand získal Tyroly a nejmladšímu Karlovi připadla vnitrorakouská hrabství Korutany, Štýrsko a Kraňsko. Tím se v rakouské linii habsburského rodu vytvořily tři větve – rakouská, tyrolská a štýrská.
Maximilian se narodil 1. srpna 1527 ve Vídni jako syn rakouského arcivévody, českého krále Ferdinanda (pozdější císař Ferdinand I.)1 a jeho manželky Anny Jagellonské.2 Mládí strávil v tyrolském Innsbrucku, kde také studoval. Dostalo se mu důkladného vzdělání. Mezi jeho učiteli byli významní humanisté, jako například Caspar Ursinus Velius a Georg Tannstetter. Podobně jako jiní členové panovnické rodiny i Maximilian se učil celé řadě jazyků. Vedle němčiny to byla francouzština, španělština, italština, čeština, maďarština a latina. K jeho učitelům krátce patřil i Wolfgang Schiefer (tajný luterán, a proto byl brzy propuštěn), který Maximilianovi údajně jako první přiblížil myšlenky protestantismu. Sympatie k této konfesi3 tak utvářely charakter mladého arcivévody. Poměrně brzy, již v roce 1543, vstoupil do kontaktu s protestantským kurfiřtem Augustem Saským, což habsburský dům dost nelibě nesl. Měl být proto co nejdříve izolován od protestantského vlivu, a tak když mu bylo
sedmnáct let, vzal ho sebou jeho strýc Karel V. do Španělska a v roce 1548 ho oženil se svou dcerou Marií, infantkou španělskou.4 Sňatek měl jednak upevnit svazek mezi španělskou a rakouskou linií rodu, jednak byl zamýšlen i jako pokus o převýchovu a přivedení arcivévody na katolickou víru. Ale ani pobyt na španělském dvoře Karla V. jeho katolicismus příliš neposílil.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.
ZLATÉ MEDAILE.CZ