20 Kč 2012 Nová varianta dvacetikoruny
Česká národní banka rozšířila počet verzí dvacetikorunových mincí v oběhu. Od října loňského roku vydává dvacetikoruny s nepatrně upraveným složením svrchní mosazné vrstvy.
Pro občany to neznamená žádnou změnu. S nově vyrobenými mincemi zaplatí za zboží a služby stejně jako se staršími dvacetikorunami, které zůstávají v platnosti.
Nové dvacetikoruny se od těch dříve vyrobených liší poměrem mědi a zinku v mosazi, která tvoří svrchní vrstvu mince. Rozdíl mezi oběma dvacetikorunami odhalí pouze náročná chemická expertíza.
Úpravu parametrů dvacetikoruny ražené od roku 2012 si vyžádala změna v nabídce dodavatelů materiálu pro její výrobu. Zahraniční mince ražené z obdobného materiálu jako je naše dvacetikoruna se v minulosti přestaly vyrábět, a proto došlo k výraznému zmenšení počtu a nabídky potenciálních dodavatelů střížků pro výrobu mince se stejnými parametry, které měla původní dvacetikoruna.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2013.
Heraldika na mincích a medailích (2) Středověk – krása střídmosti a sdělnosti
Pro heraldiku bylo celé 14. a částečně i 15. století zlatým věkem.
Erby byly vytvářeny a užívány s respektem a přirozeným vkusem. Tomu také odpovídala péče věnovaná jejich provedení. Obsah i forma byly v rovnováze. To všechno platilo také pro mincovní obrazy. Jejich umělecká úroveň snese bez potíží srovnání se znaky na gotické architektuře, v knižní i na nástěnné malbě, na tapiseriích i na dílech uměleckého řemesla.
Jednoho zimního dne roku 1300 přijal král Václav II. na pražském hradě svého kancléře Petra z Aspeltu provázeného třemi cizinci. Kancléř, jinak také basilejský arcibiskup a vynikající diplomat, byl pro krále Václava, předposledního Přemyslovce na českém trůnu, nenahraditelným rádcem. Také toho dne přicházel v závažné věci. Na řadě byla mincovní reforma, kterou kancléř pomáhal připravovat. Král věřil, že Rinieri, Appardi a Cino, tři odborníci z Florencie, které Petr z Aspeltu angažoval, odevzdají dobrou práci. A nezklamal se. Ještě v červnu téhož roku byla zaražena jeho „věčná mince“ pražský groš.
Nové platidlo sice nebylo věčné, razilo se však takřka 250 let a jeho význam byl už na počátku mimořádný. Pražský groš se stal jedním ze symbolů politické a ekonomické síly Českého království ve 14. století. Tomu odpovídala i výtvarná podoba mince. Šťastně se v ní snoubily umělecké vlivy italské a francouzské, tedy ne už jen německé, jako v minulém století. Razidla byla prací italských mistrů a inspirací byl francouzský groš z Tours.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.
ZLATÉ MEDAILE.CZ