Jak se dělá mincovna (14) Ražba pamětní stříbrné mince
Vznik nové české měny v roce 1993 byl pro naše obyvatelstvo presentován novými bankovkami a oběžnými mincemi
, které svým charakterem naplňovaly nejen symboliku nově vzniklého státu, ale především sloužily jako oběživo, na které si lidi velice snadno zvykli. Jen sběratelé si uvědomili, že je nutné si uschovat staré československé drobné na památku, protože už se nikdy nebudou nově emitovat a všechny, které ČNB stáhne z oběhu, skončí v hutích a stanou se obecným kovem k průmyslovému využití. Uschovávat takové staré neplatné mince jako nějaký poklad má možná smysl pro generace, které je objeví tak nejdříve po 300 letech. To historici budou psát, že Československo bylo jen krátká dějinná epizoda dvou malých národů ve Střední Evropě.
Jiný osud je určen mincím z drahých kovů. Jejich historický odkaz se naplňuje určitě rychleji. Mince z drahých kovů svoji hodnotu představují v několika základních rovinách. Drahý kov, nejčastěji stříbro, lidstvo miluje od odjakživa. Hodnotu, kterou vyjadřují ve svém nominálu ztrácejí zcela výjimečně, spíš naopak. Jejich sběratelská hodnota rovněž nepodléhá zkáze. Navíc stříbrné mince jsou většinou malým uměleckým dílem, zpravidla portrétním ve spojení s panovnickým erbem nebo státním znakem, případně vyjadřují konkrétní historický odkaz.
Určitě by se dala vyjmenovat celá řada dalších aspektů, které vedly ČNB k rozhodnutí emitovat pamětní stříbrné mince nominálu 200 Kč.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2014.
O chronologii pražských grošů Václava II.
Václav II., šestý a předposlední český král z rodu Přemyslovců patří mezi nejznámější české
panovníky.
Vděčí za to nejen svému původu jako syn jiného velice dobře známého českého krále, krále železného a zlatého, Přemysla II. Otakara, se kterým je často srovnáván, ale i své vládě, jejíž hodnocení není jednoduché.
Podle soudobých písemných památek, Zbraslavské kroniky a Kroniky tak řečeného Dalimila byl Václav II. zejména velice zbožný a podle toho také žil. Obě díla jsou však tendenční, i když každé z jiného důvodu. Autory Zbraslavské kroniky byli dva opati Zbraslavského kláštera, který Václav II. založil, a tak je zde král líčen téměř jako svatý. Autor druhé kroniky, jímž je patrně Petr I. z Rožmberka (TJD), popisuje vládu Václava II. z pohledu vysoké české šlechty, které se nelíbila. To si ale autor nemohl dovolit přímo napsat, a tak napsal, že král pro své mnišství zanedbává své povinnosti, odsouvá české šlechtické předáky a dvůr ovládají cizinci. Místo něj vládnou pověření úředníci a ne vždy spravedlivě.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2011
