VARIANTY GREŠLÍ CÍSAŘE LEOPOLDA I.
sletopočtem 1697 z opolské mincovny
Slezské grešle1 císaře Leopolda I. (1657–1705) s letopočtem 1697 ražené mincovnou v Opolí patří k jedněm z nejběžnějších drobných vládních mincí druhé poloviny 17. století, jednak z pohledu výskytu v numismatických sbírkách, jak veřejných, tak i soukromých, jednak z pohledu zastoupení v nálezech domácí drobné mince.
Existují však mezi nimi výjimky, které jsou některými numismatiky považované za velké vzácnosti. Bohužel dnes zpracování typologie slezských grešlí chybí, a tak tento příspěvek přináší další dílčí přehled dosud známých typů a variant těchto bezpochyby zajímavých ražeb. V minulých číslech časopisu M&B jsem se v několika článcích zabýval otázkami spojenými s ražbou některých velmi vzácných typů a variant grešlí císaře Leopolda I. v opolské mincovně. Jen krátce připomínám, že v jednom z nich jsem uvedl, že oválný znak na prsou císařského orla se na aversu Leopoldov ých grešlí začal používat počínaje rokem 1692 a následně jím byly opatřeny všechny grešle ražené ve slezských vládních mincovnách až do konce Leopoldovy vlády v roce 1705.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2018.
Michal Vitanovský čerpá inspiraci z historie
Michal Vitanovský patří k nejvýznamnějším a zároveň k nejvytíženějším autorům
českých pamětních medailí a mincí.
Michal Vitanovský patří k nejvýznamnějším a zároveň k nejvytíženějším autorům
českých pamětních medailí a mincí. Jenom ražených realizací má na svém kontě více
než sto. Spolu se sedmi stovkami litých artefaktů tak vytvořil dílo obdivuhodného
rozsahu. Od devadesátých let se zabývá také tvorbou insignií. Je autorem nejvyššího
českého státního vyznamenání Řádu bílého lva. Až do roku 2004 pravidelně vystavoval
na přehlídkách mezinárodní federace medailérů (FIDEM). Michal Vitanovský je nejen
významný sochař a medailér, ale také autor odborných textů, polemik a esejí. Založil
občasník AUM (časopis Asociace umělců medailérů), který několik let ve vlastní režii
vydával a do něhož přispíval vtipnými postřehy.
Jste autorem nejvýznamnějšího českého státního vyznamenání, Řádu bílého lva. Předpokládám,
že při jeho návrhu jste byl svázán přísnými parametry, do nichž jste se musel vejít…
Je to tak. Jedná se o poměrně konzervativní disciplínu. Když dostanu například zadání na medaili k výročí pana toho a toho, řeknou, že na jedné straně má být portrét, ale revers většinou zůstává plně na autorovi. U řádů je naproti tomu přesně definováno, co bude obsahovat, což trochu svobodnějšího ducha děsně dráždí. Třeba takový Jirka Harcuba se nerad nechává svazovat, a když jsme absolvovali soutěž, tak mu vadilo, že jsou ty věci rozepsané přesně na milimetry.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2011