TÁDŽIKISTÁN
Monetární systém (výběr 1999–2013)
Tádžikistán (tádžicky: Ҷумҳурии Тоҷикистон/Džumhúrí-ji Tódžíkistón/) je stát, nacházející se v Asii. Svoji samostatnost po kolapsu Sovětského svazu vyhlásil v roce 1991. Po poměrně bouřlivém vývoji v letech 1992–1997 Tádžikistán dospěl k novým volbám v roce 1999.
Monetární systém, nahrazující tádžický rubl (emise 1994 Rubl Issue) v roce 1999 byl označen jako tádžický somoniA (tádžicky Тоҷикӣ cомонӣ), který byl uvolněn do oběhu v roce 2000, kdy definitivně nahradilo tádžický rubl (tádžicky Тоҷикӣ рубл). ISO 4217 tádžického somoni je TJS. Dílčí jednotka (1/100) se nazývá diramB (tádžicky Дирам; plurál a singulár je shodný). Měna je pojmenována po zakladateli tádžické státnosti Ismáílu Sámáním (*849 –†907). A National Bank of Tajikistan. Banknotes and coins . Archived from the original on 2015 B diram je potřeba odlišit od dirham(také dirhem), jehož základ se týká řeckého slova drachma (=řecká měnová jednotka; poslední emise řeckých bankovek před vstupem do EU byla 1995-1997 Issue). Dirham se přes poměrně složitý vývoj v 7.–11. století stal nakonec měnovou jednotkou současného Maroka(od roku 1953–1954; například Pick#51–52) a Spojených Arabských Emirátů (od roku 1973)
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2017.
Edvard Beneš Poznámky k fenoménu oficiálního portrétu
Termín oficiální portrét dnes vzbuzuje buď nezájem nebo rovnou odpor.
Umělci na něj obvykle reagují smíchem, rozpaky, nebo bryskním odmítnutím. Pokud nechceme docházet k závěrům pomocí nějaké té rychlé a snadné cesty, pak bude užitečné napřed stručně rekapitulovat.
Oficiální portrét sice není starý jako umění samo, na jeskynních malbách ho neuvidíme, ale i tak jde o výtvarnou disciplinu s úctyhodným stářím. Ve stylizované formě ho najdeme v dílech velkých kulturách Mezopotámie a Egypta, v realistické podobě pak v pozdním antickém Římu. Odtud už pokračuje víceméně souvislá linie až do dneška.
Na zpodobeních faraónů a císařů pracovali tehdejší umělci podle podmínek, které se dodnes v zásadě nezměnily. Model si měl být podobný, ale to nebylo hlavní a jediné kritérium úspěchu. Přílišný realizmus mohl být naopak na škodu, jestliže výsledek evokoval u diváka jiné pocity než obdiv, úctu, případně i posvátnou hrůzu. Pravda, výjimky byli už tehdy. Faraón Achnaton údajně u svých portrétistů trval na realizmu a jeho portréty proto mají individuální, disharmonické rysy. Jinak ale naprostá většina panovníků trvala na takovém portrétu, který by upevňoval jejich autoritu u poddaných a tomu bylo vše podřízeno. Panovnický portrét, na kterém bychom zaznamenali lidské slabosti jeho modelu, to je protimluv.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2012
ZLATÉ MEDAILE.CZ