Úvod do grošového období (11) Padělky, falza, kopie a poklady
Od okamžiku, kdy existují mince, existuje současně i snaha po jejich padělání. Z numismatického hlediska dnes rozlišujeme mincovní padělky a falza.
Zatímco padělek byl zhotoven za účelem obohacení výrobce uvedením padělku do oběhu ve funkci platidla a je tedy dobovým dokladem. nepoctivosti a padělatelství; numismatické falzum bylo zhotoveno v pozdější době a jeho určením je oklamat sběratele. Mincovní padělek
je tedy cenným historickým dokumentem a pramenem, často cennějším než originál padělané mince (srov. např. měděné groše Václava IV.). Naproti tomu falzum je bezcenným produktem nepoctivého jednání.
Vedle padělků a falz existuje ještě třetí kategorie nepůvodních ražeb a jimi jsou kopie a napodobeniny. V případě pražských grošů byla během 20. století v ydána celá řada mincí, které se inspirovaly obrazem pražských grošů nebo pražské groše více či méně obrazově imitovaly. K takov ým kopiím patří např. pamětní kutnohorský groš ražený v období 1. Československé republiky, dále pamětní groše prodávané jako turistický suvenýr ve Vlašském
dvoře v Kutné Hoře (hliníkové odražky si mohli návštěvníci sami v yrazit), of iciální ražby medailového charakteru nebo mince z řady replik středověkých mincí brněnské f irmy Antiquanova medailéra Petra Souška. Tyto repliky se zpravidla obrazem, značkou, často i kovem odlišují zřetelně od originálů. I přesto se ale poměrně často najdou poctiví prodejci, kteří neváhají kopii v ydávat za originál. Zvláště aukční servery jsou takových případů plné – viz také diskuse na sberatel.com.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2012
MISTŘI PADĚLATELÉ (1) Giovanni da Cavino a Nicolaus Seeländer
Pravá nebo falešná? Tuto otázku si sběratelé mincí kladou po celá staletí.
Falza ke škodě sběratelů nejsou záležitostí posledních desetiletí, již renesanční numismatici se museli potýkat s podvodníky vyrábějícími „rarity“. Kdo byli první padělatelé, co je vedlo k výrobě falz a podařilo se jim obelstít tehdejší sběratele?
Říká se že, padělání mincí je staré jako mince samy a totéž platí také padělcích mincí ke škodě sběratelů. Mince byly sbírány již v antice a zájem o ně neopadl ani v ranném středověku. V Itálii 14. století pak s příchodem humanismu vypukla doslova sběratelská horečka. Humanisté a šlechta fascinovaní „nově objeveným“ Římem začali utrácet obrovské sumy za antické umění a věci denní potřeby. Mezi první známé sběratele mincí patřil i florentský básník a učenec Francesco Petrarca (1304–1378), který se na základě studia ikonografie a epigrafiky snažil spojit jemu předložené římské mince se zprávami antických autorů. Numismatika byla od počátku výsadou mocných a bohatých. Italské šlechtické rodiny jako Sforza v Miláně, Este ve Feraře a Medici ve Florencii rozmnožovaly své sbírky po mnoho generací. Inventář sbírky vyhotovený rok po smrti bankéře a politika Cosima de Medici (1389–1464) obsahoval 100 zlatých a 503 stříbrných antických mincí.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2016.
ZLATÉ MEDAILE.CZ