Alžběta II. 60. rok mincování
Když jsme volili příběh Alžběty II. jako hlavní téma tohoto čísla, uvědomovali jsme si,
že článek o mincích s portrétem této panovnice bude jen vstupní bránou k tématu.
Ale teprve tehdy, když jsem se začal o problematiku podrobněji zajímat, jsem si uvědomil, že mincování této panovnice zaujímá ve světě mnoho prvenství. Tolik, že by jejich popis
a rozbor přesáhl rozsah článku, speciálního čísla, ale i obsáhlé knihy.
Důvody pro tento stav jsou nasnadě. Když Alžběta II. nastoupila v roce 1952 na trůn po svém otci Jiřím VI., zdědila monarchii, která ještě stále vlastnila řadu kolonií. Přestože se koloniální systém za vlády Alžběty II. definitivně rozpadl, ještě velmi dlouho se v koloniích razily mince s královniným portrétem. Britské koruně však dodnes zůstávají korunní dependence, jakými jsou Ostrov Man, Jersey a Guernsey. Tyto země patří britskému
panovníkovi, nejsou však považovány za součást Spojeného království ani Evropské unie. Britský parlament má ovšem právo vydávat zákony pro dependence a britská vláda spravuje jejich zahraniční vztahy a obranu.
Spojené království má dále čtrnáct zámořských teritorií po celém světě. Ani ta se nepovažují za součást Spojeného království, ale ve většině případů mají jejich obyvatelé britské občanství a právo bydlet ve Spojeném království (platí od roku 2002). Britskými
zámořskými teritorii jsou v současnosti Anguilla, Bermudy, Britské antarktické území, Britské indicko-oceánské území, Britské Panenské ostrovy, Falklandy, Gibraltar, Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy, Kajmanské ostrovy, kyperské vojenské základny Akrotiri a Dhekelia, Montserrat, Pitcairnovy ostrovy, Svatá Helena, Turks a Caicos.
Celkem byly peníze s portrétem Alžběty II. vydávány v 78 zemích světa. S přihlédnutím k šedesátiletému vládnutí se nelze divit, že její ražby jsou prakticky nespočitatelné.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2012
Vzpomínka na Jiřího Harcubu Jedna z jeho posledních realizovaných medailí
V předminulém čísle M&B všechny sběratele československých a českých mincí a medailí překvapila stručná, velmi smutná zpráva, že 26. 7. 2013 ve věku 84 let zemřel světově uznávaný glyptik, sochař a medailér Jiří Harcuba.
Zpráva o to smutnější, že před třemi roky poskytl Jiří Harcuba v plné tvůrčí síle rozhovor pro časopis M&B (č. 4/2010).
Jméno Jiří Harcuba se stalo pojmem uznávaným na celém světě – od Spojených států až po Japonsko. Narodil se 6.12.1928 v Harrachově ve sklářské rodině a ve svém rodišti se v duchu rodinné tradice vyučil rytcem skla. Bylo to v těžkém období válečných let 1942-1945. Po válce absolvoval v letech 1945-1948 Státní odbornou školu sklářskou v Novém Boru u prof. Karla Hrodka. V roce 1948 studoval jako mimořádný posluchač na Pedagogické fakultě Palackého university v Olomouci a odtud přešel na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, kterou absolvoval v letech 1949-1954. Studoval zde pod vedením prof. Karla Štipla, u něhož získal v letech 1958-1961 uměleckou aspiranturu. Do roku 1965 pak působil jako lektor v rytecké dílně Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, byl asistentem u prof. Stanislava Libenského. Dva roky, 1965-1966, studijně pobýval v Londýně, kde učil na Royal College of Arts. Doma do roku 1969 vyučoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze jako asistent a v roce 1970 se habilitoval na docenta. Normalizační režim jej, už jako docenta, uvěznil. Po propuštění pak nesměl u nás doma vyučovat, ale tvořit naštěstí mohl. Od roku 1971 tedy pracoval samostatně a jeho působištěm byla Praha. Ve své tvorbě se často vracel k tradiční práci rytců kovu, věnoval se lité i ražené medaili.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2014.
ZLATÉ MEDAILE.CZ