Jak se dělá mincovna (6) Příprava projektu mincovny
Obecnou definici projektování je těžké vyjádřit v jedné, nebo v několika dobře
nastylizovaných větách. Dosavadní koncipování mých vzpomínek je také založeno na
jakémsi projektu.
Začíná se prvotní ideou, následuje formulace zadání a potom musí
vzniknout ucelený dokument, kde jsou popsány postupné kroky realizace, a na samém
konci funguje něco nového, co splňuje požadavky stanovené v ideovém návrhu.
V podnikatelské sféře tržního prostředí je všemu nadřazena a na prvním místě zkoumána, otázka návratnosti vložených finančních prostředků. Tomu musí předcházet průzkum trhu,
který dá odpověď, zda se nový produkt na trhu prosadí, respektive najde svého zákazníka.
Tak nějak bych si představoval postup projektové přípravy mincovny podle učebnice ekonomiky. V dobách plánovaného hospodářství by do tohoto postupu byl vmanévrován ještě složitý systém schvalování přes několik řídících stupňů, až po příslušné ministerstvo. Tam by nějací úředníci rozhodli a přidělili nezbytné finance. Možná. Což by v dobrém případě mohlo trvat minimálně rok až dva. A to nemluvím o kompetencích bývalých stranických orgánů, které byly všemocné. Na takový postup jsme naštěstí už nemuseli myslet.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2012.
Ze světa kovových známek (5) Výtahové známky
Provoz a údržba výtahů byly v první polovině XX. století hrazeny částečně prostřednictvím kovových známek, které tak byly svým účelem, k němuž byly vyraženy, obdobou známek k samoobslužné úhradě jízdného městské dopravy.
Provoz a údržba výtahů byly v první polovině XX. století hrazeny částečně prostřednictvím kovových známek, které tak byly svým účelem, k němuž byly vyraženy, obdobou známek k samoobslužné úhradě jízdného městské dopravy, jimž jsme věnovali článek v minulém čísle...
Známky, které prodával správce domu, nebo platné mince se vhazovaly před jízdou do mincovního automatu v kabině výtahu. Ražby z doby c. a k. rakouské monarchie zastupovaly niklový, později železný dvacetihaléř, vzor 1892 respektive 1916 o průměru 21 milimetrů. Tento parametr splňují z mně známých výtahových známek pouze dvě ražby, známka podniku na výrobu výtahů Ing. Jaroslav Moučka založeného roku 1905 (obr. 1) a známka, kterou vydalo Lidové stavební a bytové družstvo v Plzni (L. S. B. D.). (obr. 2) Známky s hodnotou 20 (haléřů) odpovídajících parametrů mi nejsou známy. Výtahové známky o větším průměru 24,5 a 25,1 mm jsou podle svého provedení nejstarší, dozajista ražené ještě za Rakouska-Uherska pro domy čp. 239-II a 977-II v Praze Novém Městě, ale žádnou určitou minci tehdejších peněžních soustav nenahrazovaly (obr. 3-4). V období první republiky i Protektorátu Čechy a Morava byly výtahové známky ekvivalentem padesátihaléřové mince, vzor 1921 či 1940. Nominální hodnota 50, ovšem bez uvedení názvu dílčí měnové jednotky, byla na některých známkách i uvedená (obr. 5). Známky z této doby měly identický průměr 22,0 mm jako obě výše uvedené mince a mohly být padesátihaléři i nahrazeny. Znamená to tedy, že všechny výtahové známky průměru kolem 22 mm vznikly nejdříve v roce 1921, kdy bylo s ražbou padesátníků započato. Po druhé světové válce se od praxe užívání výtahových známek upustilo a náklady na výtah byly zahrnuty do nájemného.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2012
