Miroslav Schovanec Mistři české numismatiky
Sedmatřicetiletý Miroslav Schovanec patří k mladší generaci českých výtvarníků specializujících se na numizmatiku.
Profesní dráhu začínal jako rytec v České mincovně, kde později pracoval také jako designer a operátor CNC strojů sloužících pro frézování razidel. Přesto, že s medailí začínal později, má už na svém kontě řadu povedených realizací. V současnosti patří do týmu specialistů Pražské mincovny, kde se loni uvedl medailí věnovanou Zdeňku Milerovi a jeho kreslenému hrdinovi Krtečkovi.
Máte rád pohádky o Krtečkovi? Asi tušíte, kam touto otázkou mířím.
Samozřejmě, kdo by ty půvabné pohádky rád neměl? Když se objevila možnost zpracovat Krtečka pro raženou medaili, neváhal jsem ani na chvíli. Zhostit se tohoto krásného tématu je zkrátka výzva, která se neodmítá. Karolíně Milerové, vnučce Zdeňka Milera a zakladatelce Nadace Zdeňka Milera, jsem předložil několik grafických návrhů. Z těchto nákresů si vybrala jeden, který jsem pak zpracoval do sádrových modelů a poslal ke schválení.
Z toho pak vznikly dvě zlaté medaile, z nichž jedna byla za sto padesát tisíc korun vydražena ve prospěch nadace a druhou Pražská mincovna, která získala práva na ražbu s motivem Krtečka, věnovala Nadaci Zdeňka Milera přímo.
Aukce se konala loni v říjnu v Praze, a pokud vím, dražily se i stříbrné medaile.
Ano, jednalo se o první stříbrné exempláře s pořadovými čísly jedna až pět. Další stříbrné medaile už jsou určené k volnému prodeji. Emisní limit je omezen na tisíc kusů.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2013
Ze světa kovových známek (7) Známky v pohostinstvích
Samozřejmostí provozu hostinců, hotelů, kaváren i dalších pohostinství v minulosti byly známky zpravidla kovové vydané k rozmanitým účelům použití. Společné měly jedno – většina
z nich usnadňovala a zjednodušovala provoz podniku.
Nejstarší známé kovové známky pohostinských podniků z našeho území jsou pražského původu. Nechaly je vyrazit některé staropražské hostince již v polovině 19. století. Nesly označení Abonement Marke (obr. 1), Speise Marke, později i české legendy Oběd v předplacení (obr. 2),
Předplacení na 1 oběd (obr. 3), Jídelní známka a sloužily jako předplatné na oběd. Tím, že při jejich nákupu byla poskytována sleva, zajišťovaly podniku zákazníky a byly tak jedním z prostředků konkurenčního boje. Většina jich byla popsána již v numismatické literatuře druhé poloviny devatenáctého století. První zmínka o těchto ražbách je v prodejním katalogu Killianovy sbírky, kde byl nabízen konvolut o 25 kusech1. Do své neméně obsáhlé sbírky českých ražeb je zařadil i Max Donebauer2. Podobně fungovaly pohostinské známky z pozdější doby, zejména z první poloviny minulého století s nominálními hodnotami 1 oběd (obr. 4), Menu (obr. 5), nebo jen s vyobrazením překříženého příboru (obr. 6).
Známky užívané v hostincích s hodnotou znějící na určitý objem nápoje, obyčejně 1/2 (obr. 7) nebo 1 litr piva nebo jen na blíže neurčené množství – Ein Glass (obr. 8), 1 pivo (obr. 9) či 10 piv (obr. 10), sloužily jako předplatné na oblíbený nápoj. Podobně jako u známek na jídlo i u těchto známek byla při jejich hromadném nákupu předem poskytována sleva. Mezi ražbami pohostinství jsou známky na pivo a další nápoje počtem největší skupinou.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2012