|
Uloženy jsou trvale na Pražském
hradě, a také vystaveny mohou být jen na jeho území. Bývá to však při
zcela mimořádných událostech. Ve dvacátém století se tak stalo devětkrát,
naposledy v říjnu roku 1998 u příležitosti 80. výročí vzniku samostatné
Československé republiky. O vystavení korunovačních klenotů má právo
rozhodnout výhradně prezident republiky.
Korunní komora v chrámu
sv. Víta, v níž jsou korunovační klenoty českých králů uloženy, je bez
nadsázky nejnepřístupnější místo na Pražském hradě. Dveře, stejně
jako pancéřová skříň na klenoty, mají sedm zámků a k jejich otevření
a vyzdvižení klenotů se musí sejít sedm držitelů klíčů: prezident
republiky, předseda vlády, arcibiskup pražský, předseda Poslanecké sněmovny,
předseda Senátu, děkan Metropolitní kapituly u sv. Víta a primátor hlavního
města Prahy.
Tradice sedmi klíčů vznikla poté, co v roce 1791 král Leopold II. vyhověl
žádostem českých stavů o vrácení klenotů z Vídně do Prahy. Byly uloženy
v chrámu sv. Víta na Hradě, tentokrát v korunním archivu za Svatováclavskou
kaplí, za železnými dveřmi s pěti zámky. Vyhrazena jim byla zvláštní skříň,
opatřená dalšími dvěma zámky, k nimž dostali klíče dva strážci klenotů.
I když se později místo jejich uložení měnilo, tradice se sedmi klíči se
udržela.
Hodnotu Českých korunovačních klenotů nelze v penězích vůbec vyjádřit.
Kromě nedocenitelné hodnoty historické se staly i vzácným symbolem české
státnosti.
Soubor tvoří Svatováclavská koruna Karla IV., k ní náležející
pouzdro a poduška, královské žezlo a jeho pouzdro, královské
jablko a jeho pouzdro, korunovační plášť a další oděvní součásti:
pás, manipul, štola a hermelínový límec. Ve středověku patřily k
souboru ještě prsten, zlaté náramky a křišťálová nádoba na sv. olej.
Svatováclavská koruna
Svatováclavská
koruna - klenot zhotovený ze zlata vysoké ryzosti (21 - 22 karátů), zdobený
drahými kameny a perlami - je v korunovačním souboru nejstarší. Váží téměř
dva a půl kilogramu, i s křížkem je vysoká 19 cm, v průměru má rovněž
19 cm a každý ze čtyř dílů čelenky měří 14,5 cm. Ke své korunovaci v
roce 1347 ji dal zhotovit Karel IV., poté ji věnoval prvnímu patronu země
sv. Václavovi a zanechal ji, jako korunu státní, ke korunovaci dalších českých
králů, svých nástupců na českém trůně. Snad až do konce svého života
(1378) ji však nechával upravovat a doplňovat nejvzácnějšími drahými
kameny, jež se mu podařilo získat. A tak se koruna vyvíjela do své konečné
současné podoby.
Svým tvarem navazuje na předcházející koruny Přemyslovců i králů
francouzských. Má podobu čelenky ze čtyř dílů, z nichž každý vrcholí
velkou lilií. Díly jsou nahoře propojeny dvěma oblouky, na nichž jsou připevněny
ozdoby staršího šperku (čelenky nebo pásu). Na vrcholu koruny, kde se
oblouky kříží, je umístěn zlatý křížek se safírovou kamejí,
drahokamem zdobeným rytinou. Na koruně je celkem 19 safírů, 44 spinelů,
1 rubín, 30 smaragdů a 20 perel.
Podle příkazu Karla IV. měla být nová královská koruna trvale uložena ve Svatovítské
katedrále. Ale už první Karlův nástupce, jeho syn Václav IV. zřejmě počátkem
15. století dal korunovační klenoty převézt na hrad Karlštejn, kde měly být
v neklidných dobách sporů o vládu lépe chráněny. Od těch dob se místo
jejich uložení mnohokrát změnilo, obvykle za politických nepokojů, bojů o
český trůn a válečného nebezpečí. Bouřlivé 17. století přineslo
dramatický osud i korunovačním klenotům. Místo uložení měnily mnohokrát.
Na čas se ocitly opět ve Svatovítském chrámu, pak v úřadě Desek zemských,
pak na Staroměstské radnici. V dobách ohrožení Prahy našly úkryt i v Českých
Budějovicích. Trvalejší místo jim určil panovnický rod Habsburků ve Vídni,
kde zůstaly téměř do konce 18. století. Ale ať byly uloženy kdekoliv, na
Karlštejně nebo ve Vídni, ke královské korunovaci byly vždy převáženy
do Čech, na Pražský hrad.
Zlaté královské jablko a žezlo, které jsou dnes nedílnou součástí Českých
korunovačních klenotů, vznikly v době mnohem pozdější než Svatováclavská
koruna, která v českém korunovačním souboru zaujímá dominantní postavení.
Na rozdíl od ní se jablku ani žezlu dlouho nedostalo samostatné
pozornosti. A to i přesto, že se jedná o velmi významné a ojedinělé
ukázky renesančního zlatnictví. Jejich vznik se datuje do první poloviny
16. století, nejspíš do doby Ferdinanda I., korunovaného roku 1527 českým
králem, 1531 římským králem a 1556 císařem.
Královské
jablko
Jablko, zhotovené ze zlata vysoké ryzosti (18 karátů),
váží 780 gramů a je vysoké 22 cm. Sestává ze dvou sploštělých polokoulí
spojených ozdobným prstencem a zavr- šených poměrně velkým křížkem. Na
kruhu pod křížem je nápis DOMINE IN VIRTUTE TUA LETABITUR REX ET SUPER
SALUTARE TUAM EXULTABIT (Hospodine, z tvé moci raduje se král a z pomoci tvé
jásá). V bohaté ornamentální výzdobě jablka dominují drahé kameny a
perly, půvabným detailem jsou drobné postavičky šesti sfing, které tvoří
podnož kříže. Nápadně se uplatňuje barevný souzvuk zlata, červených
spinelů a modrých safírů, místy zdůrazněný pestrými emaily. Plochu obou
hemisfér pokrývá nesmírně precizní tepaný reliéf s figurálními výjevy,
které se svými tématy váží ke korunovaci. Na horní polokouli jsou scény
z historie Davidovy - Pomazání Davida na krále a Zápas Davida s Goliášem,
na dolní polokouli výjevy z Geneze, znázorňující Adama klečícího před
Stvořitelem, Uvedení Adama do ráje a Stvořitele varujícího Adama a Evu před
stromem poznání. Využití těchto ploch pro figurální výzdobu je ojedinělé
a naznačuje velký význam, který této insignii její objednavatel přikládal.
Královské žezlo
Žezlo, zhotovené ze zlata téže ryzosti jako jablko, je
67 cm dlouhé a váží 1013 gramů. V souboru Českých korunovačních klenotů
nahradilo žezlo z doby přemyslovské. Je zdobeno čtyřmi safíry, pěti
spinely a šedesáti dvěma perlami. Sestává z několika rozdílně tvarovaných
částí spojených prstenci, v místě rukojeti zvýrazněnými řadou perel.
Celou plochu všech dílů pokrývá jemně cizelovaný dekor s převládajícím
motivem vinných úponků, lístků, květů nebo akantů. Některé partie jsou
navíc pokryty pestře barevnými emaily. Výpravná hlavice žezla je vytvořena
na způsob jakéhosi květu esovitými stvoly s jemnými akanty, z nichž vyrůstají
drahé kameny a perly.
Korunovační
plášť
Korunovační plášť, uchovávaný
na Pražském hradě, je zhotoven z luxusní hedvábné tkaniny zvané
zlatohlav. Vzor látky tvoří hedvábná nit obtočená plochým zlatým drátkem
(dracoun). Plášť je polokruhový, bez rukávů, vzadu prodloužený do vlečky.
Je 312 cm široký, od krčního výstřihu do konce vlečky 236 cm dlouhý. Po
celém obvodu je lemován hermelínem - zimní bílou kožešinou hranostaje -
pro svou vzácnost mnohdy považovaným za kožešinu králů. Badatelům se ho
podařilo přesněji zařadit do počátku 17. století, nejspíš do doby
Ferdinanda II. Korunován byl českým králem roku 1617, a jak psáno, byl
prý oděn "ve zlatohlavém plášti". Posledním králem, který byl
v českém korunovačním rouchu oděn, byl Ferdinand V. při korunovaci českým
králem v roce 1836. Od té doby má korunovační roucho význam pouze
historický a uměleckohistorický. Završuje však unikátní řadu panovnických
oděvů a jejich fragmentů, která se na Pražském hradě od 10. století
dochovala.
Prameny :
Správa pražského hradu
|