NÁMĚTOVÁ NOTAFILIE (5) Monarchové na bankovkách
V dalším díle tohoto seriálu se zaměříme na fenomén panovníků, tedy motivem velmi oblíbeným a tedy i častým.
Přemysl Otakar I.
Přemysl Otakar I. se narodil kolem roku 1155 coby čtvrtý syn budoucího krále a českého knížete Vladislava II. V letech 1173 až 1179 pobýval ve vyhnanství na dvoře míšenských Wettigů, kde se oženil s Adlétou Míšeňskou. Po návratu do Čech podporoval vládnoucího bratra Bedřicha, na jehož straně zvítězil ještě téhož roku v bitvě u Loděnice nad Konrádem Otou. Po Bedřichově smrti a odstoupení knížete Václava II. usedl roku 1192 na knížecí stolec. Vyhrocené vztahy s pražským biskupem a císařem Jindřichem IV. však už následující rok vyústili v Přemyslův vynucený odchod ze země a na uvolněný stolec usedá sám biskup Jindřich Břetislav. Po urovnání sporu s císařem a smrti Jindřicha Břetislava se vrací roku 1197 do Čech a opětovně se ujímá vlády. S podporou Filipa Švábského, bratra zemřelého císaře Friedricha Barbarossy, získává 15. srpna 1198 královskou korunu. Za podporu v boji o císařskou korunu mu poté 26. září 1212 uděluje Fridrich II. Štaufský tzv. Zlatou bulu sicilskou, kterou potvrdil dědičnost královské hodnosti Čechách a upevnil vztah země k říši.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2017.
KRIZE OBĚŽIVA V ANGLII NA KONCI 17. STOLETÍ (2) Newton a padělatelé
Když Isaac Newton obdržel dopis o svém jmenování v královské mincovně, považoval to za příležitost jak se dostat do Londýna.
Z původně formálního místa se ale stala posedlost a z proslulého vědce se stal správce mincovny, který úspěšně zorganizoval přeražbu všech stříbrných mincí Anglie a stal se postrachem londýnských padělatelů.
Správce mincovny Isaac Newton byl v roce 1795 vědeckou celebritou, jejíž díla byla uznávaná po celé Evropě. Newton měl za sebou osobní krizi a byl rozhodnut se za každou cenu dostat z univerzity v Cambridge, kde se nudil. Jeho známí a přátelé po několik let oslovovali své patrony, aby slavnému vědci obstarali místo s odpovídajícím příjmem. V září roku 1795 přišla z Londýna zvláštní žádost: Mohl by se nejchytřejší muž Anglie Isaac Newton věnovat záležitosti národního významu a poradit, co má Anglie dělat s nedostatkem stříbrného oběživa? Newton se tímto problémem začal intenzivně zabývat a nakonec navrhl stažení všech stříbrných mincí z oběhu a jejich celkovou přeražbu tak, aby se nové mince nedaly okrajovat. Nové mince měly mít cenu kovu odpovídající nominálu, aby nedocházelo k jejich exportu. Newton zároveň doporučil změnit poměr ceny zlata a stříbra. Jeho návrh nakonec uspěl pouze částečně. 17. ledna 1696 bylo sice rozhodnuto o stažení všech mincí, ale nové ražby měly mít stejnou hmotnost.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2017.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
