Výrobní defekty na mincích (1) Stručný pohled do historie výroby mincí
Mincovní technika je vždy charakteristická pro určité historické období a mění se s technickým pokrokem.
Budeme se proto nejprve zabývat způsoby odpovídajícími dobové technické úrovni, kterými bylo zejména v našich historických zemích v průběhu desíti staletí v mincovnách zajišťováno mincovní dílo. Konečným produktem tohoto souboru na sebe navazujících výrobních činností byla ražená mince.
Mincovní dílo se zjednodušeně řečeno skládalo ze třech základních fází: A - přípravné (příprava mincovního kovu: jeho čištění od zbytkových příměsí z hutní výroby, legování pro získání mincovní slitiny předepsané ryzosti, lití cánů a jejich žíhání), B – mincířské (výroba střížků: zhotovování plátů a jejich úprava klopováním a kvečováním, žíhání a bělení, vážení) a C – pregéřské (ražení mincí). Dříve než se mohlo přistoupit k finální fázi celého náročného technologického procesu tj. k vlastní ražbě mincí, bylo nutné, aby zvláštní, často nezávislá dílna zhotovila a dodala mincovní razidla. Je pochopitelné, že i výroba razidel prošla v průběhu staletí řadou proměn – od puncovní techniky 10. století, přes umělecky vrcholnou dobu rytých obrazů českých denárů 12. století zpět k puncovní technice doby grošové a tolarové až ke strojové výrobě již velmi blízké té dnešní. Pokud se týká vlastní ražby mincí i ona prošla složitým vývojem od ruční ražby přes první jednouché stroje k technicky vyspělým mechanickým ražebním lisům.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.
NEREALIZOVANÉ NÁVRHY
Československé bankovky po 50 a 100 Kčs
Po druhé světové válce centrální banka ve spolupráci s ministerstvy financí (MF) a školství započala přípravy na nových mírových bankovkách, které by postupně nahradily stávající provizorní platidla. Nejdále v tomto směru pokročily práce na trojici bankovek o nominálních hodnotách 20, 100 a 1000 Kčs označované jako emise C II. V důsledku peněžní reformy z května 1953 se však ani tato platidla nedostala do oběhu.
V rámci reformy nahradily stávající bankovky nová platidla vytvořená podle sovětského vzoru. Bankovky emise 1953 ovšem jak po grafické, tak zejména i po technické stránce plně nev yhovovaly požadavkům kladeným, nejen co se umělecké stránky týče, tak i jejich ochrany vůči falzifikaci. Nová platidla byla oproti našim předchozím bankovkám nevalné kvality. Všechny hodnoty se tiskly offsetem na týž papír s negativním (běločar ým) vodotiskem ve formě pěticípé hvězdy. Rovněž graf ický vzhled platidel byl nevalné úrovně a dá se v podstatě říci, že z tohoto pohledu jde o jedny z našich vůbec nejhorších bankovek.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2018.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU