ZKUŠEBNÍ ODRAŽKY Vzácné ražby v aukci #12 a #13
Jak jsme v lednovém vydání našeho časopisu slíbili, přinášíme Vám podrobnější nahlédnutí pod pokličku připravovaných dubnových aukcí aukčního domu Macho & Chlapovič.
První aukce přinese širokou nabídku od keltských mincí, uherské a habsburské ražby, přes Rakousko Uherskou monarchii, k světovým mincím až k bankovkám. Ve druhé aukci již bude segment nabízených položek úzce vyprofilován jen na naše území od roku 1918 po současnost.
Nyní si představíme některé položky z Aukce #12. Sběratelé keltských mincí ze slovenského území si budou moci doplnit z řady hexadrachem (DEVII, NONNOS, BIATEC, BUSU, LATUMARUS či EVOIVRIX). Uherské dukátové ražby budou, jak je již tradičně zvykem, silně zastoupeny od Zikmunda Lucemburského, Ladislava Pohrobka, přes vyhledávané ražby Matyáše Korvína po Vladislava II. Jagelonského, který nabídne velmi vzácný kremnický dukát 1512. Mezi velmi zajímavé položky budou patřit i medailové ražby Ferdinanda I. první z nich je dukátová medaile 1565 k příležitosti pohřbu panovníka v katedrále sv. Víta. Další je zlatá medaile z roku 1548 na českou korunovaci Maxmiliána II. 25. dubna 1548 (Donebauer 1021, Markl 2112, Novák str.84). K této zajímavé ražbě pojednával i náš článek z čísla 1/2016. Rudolf II. nabídne několik kremnických tolarů, ale i pražský dukát 1593 od Lazara Erckera.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2017.
Heraldika na mincích a medailích (2) Středověk – krása střídmosti a sdělnosti
Pro heraldiku bylo celé 14. a částečně i 15. století zlatým věkem.
Erby byly vytvářeny a užívány s respektem a přirozeným vkusem. Tomu také odpovídala péče věnovaná jejich provedení. Obsah i forma byly v rovnováze. To všechno platilo také pro mincovní obrazy. Jejich umělecká úroveň snese bez potíží srovnání se znaky na gotické architektuře, v knižní i na nástěnné malbě, na tapiseriích i na dílech uměleckého řemesla.
Jednoho zimního dne roku 1300 přijal král Václav II. na pražském hradě svého kancléře Petra z Aspeltu provázeného třemi cizinci. Kancléř, jinak také basilejský arcibiskup a vynikající diplomat, byl pro krále Václava, předposledního Přemyslovce na českém trůnu, nenahraditelným rádcem. Také toho dne přicházel v závažné věci. Na řadě byla mincovní reforma, kterou kancléř pomáhal připravovat. Král věřil, že Rinieri, Appardi a Cino, tři odborníci z Florencie, které Petr z Aspeltu angažoval, odevzdají dobrou práci. A nezklamal se. Ještě v červnu téhož roku byla zaražena jeho „věčná mince“ pražský groš.
Nové platidlo sice nebylo věčné, razilo se však takřka 250 let a jeho význam byl už na počátku mimořádný. Pražský groš se stal jedním ze symbolů politické a ekonomické síly Českého království ve 14. století. Tomu odpovídala i výtvarná podoba mince. Šťastně se v ní snoubily umělecké vlivy italské a francouzské, tedy ne už jen německé, jako v minulém století. Razidla byla prací italských mistrů a inspirací byl francouzský groš z Tours.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
