ZE SVĚTA KOVOVÝCH ZNÁMEK (42)
Karlovarské účelové známky II.
Mezi karlovarskými účelovými ražbami nechybí známky na nápoje, zejména pivo. Není jich ale v současnosti známo tolik, kolik by se dalo očekávat od lázeňského města s mnoha restauračními podniky. Jsou zde zastoupené obě jejich nejrozšířenější kategorie, známky k přídělu domácího piva v pivovarech a známky jako předplatné na pivo v hostincích. Připomeňme, že první dostávali zaměstnanci pivovaru v množství úměrném jejich postavení v pivovaru, věku a pohlaví, druhé prodávané s množstevní slevou napomáhaly podniku udržovat klientelu a byly tak jedním z prostředků konkurenčního boje.
Zámecký pivovar v Doubí1 někdy v letech 1890– 1925, kdy byl jeho majitelem Hanuš šlechtic Čížek ze Smidaichu, vydal známky k evidenci v ýdeje domácího piva (obr. 16–17). V literatuře jsou popsané s různými materiály. Peter Menzel uvádí u těchto ražeb německého výrobce Prägeanstalt L. Chr. Lauer Nürnberg. Známky pivovaru v Doubí jsou v současnosti zatím jediní zástupci karlovarských pivovarských známek. Z Weberova pivovaru v Karlov ých Varech Rybářích známky na domácí pivo nejsou známé, i když se s určitostí užívaly i tam.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2018.
Medaile Šporkova Řádu sv. Huberta z roku 1723 Zajímavé ražby z Nume.cz
František Antonín hrabě Špork /Sporck/ (*9. 3. 1662 Heřmanův Městec, †30. 3. 1738 Lysá nad Labem) byl synem Johanna Šporka (1597–1679).
František Antonín hrabě Špork /Sporck/ (*9. 3. 1662 Heřmanův Městec, †30. 3. 1738 Lysá nad Labem) byl synem Johanna Šporka (1597–1679), který se průběhu válek v 17. století vypracoval ze zchudlého šlechtice na předního generála mocnářství, a kterému císař za vítězství nad Turky udělil titul hraběte a následně v roce 1664 získal dědičný titul říšských hrabat.
František Antonín Špork zahájil studia u jezuitů v Kutné Hoře, později pokračoval na právech a filozofii v Praze. Po jejich ukončení procestoval v letech 1680-1681 Francii, Nizozemí a Anglii. Zejména na něj zapůsobil pobyt ve Versailles, kde jej okouzlil nádherný zámecký areál s bohatou uměleckou výzdobou, stejně jako společenské akce a hony. V císařských službách získal vysoké hodnosti císařského komorníka, královského místodržitele a skutečného tajného rady. Je však nesporné, že pro evropskou rodovou šlechtu dlouho zůstával jen synem pobělohorského zbohatlíka.
Je zřejmé, že jeho projevy vnější okázalosti a ambiciózní reprezentace zakrývaly osobní komplexy a nenaplněné tužby. Po zkušenostech s politickou kariérou se zaměřil na duchovní život, kulturu a umění. Patřil mezi nábožensky velmi svobodomyslné a tolerantní osobnosti své doby. Jeho palác na Novém Městě pražském, zámek v Lysé nad Labem a od roku 1705 budovaný barokně bohatě zdobený komplex lázní, zámku, špitálu, knihovny a divadla v Kuksu se staly středisky společenského a kulturního ruchu mimořádného rozsahu. Na jeho uměleckých zakázkách pracovalo mnoho významných představitelů evropského barokního umění. Od roku 1701 pořádal divadelní představení, v letech 1724–1734 otevřel první stálou italskou operu v Čechách, působící střídavě v Praze a v Kuksu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2013
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
