Pro sběratele.

KAREL VI. – MARIE TEREZIE Pamětní ražby na holdování v Rakouském Nizozemí
Habsburské Nizozemí byl geopolitický útvar, který se v letech 1482–1794 rozkládal zejména na území dnešní Belgie, Lucemburska, části severní Francie a po určitou dobu také na území dnešního Nizozemska.

Po vymření španělské linie Habsburků a následných válkách o tzv. dědictví španělské přešlo španělské Nizozemí pod svrchovanost rakouské linie habsburského domu.

Rakouské Nizozemí existovalo od roku 1714, tedy od konce válek o španělské nástupnictví až do dobytí těchto území francouzskými revolučními vojsky a jejich připojení k Francouzské republice v roce 1795. Rakouské Nizozemí se v 18. století rozkládalo přibližně na území dnešních států Belgie a Lucemburska. V loňském roce jsme se na stránkách časopisu M&B seznámili s historií a pamětními ražbami starobylého města a provincie Namur. Následující řádky jsou věnovány dvěma dalším významným částem Rakouského Nizozemí – Brabantu a Flandrám. V nejstarších dobách bylo území dnešní Belgie osídleno různými keltskými kmeny. Římané tyto kmeny nacházející se na území zahrnujícím jih dnešního Nizozemska, v Belgii, severní Francii a na západě Německa označovali latinským názvem Belgae, tedy Belgové.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2016.

Platidla v době převratu
Čím jsme (ne)platili před čtvrtstoletím

Pro první část názvu tohoto příspěvku jsme si vypůjčili pojem, kterým používal po roce 1919 předchůdce naší centrální banky, Bankovní úřad ministerstva financí, pro bankovky a mince platné od okamžiku vyhlášení samostatného československého státu v říjnu 1918 do vydání definitivních československých platidel v průběhu roku 1919. V tomto případě tím rozumíme bankovky a mince, platné bezprostředně před a po událostech 17. listopadu 1989, které znamenaly nejen převratné společenské změny, ale předznamenaly i změny v hotovostním peněžním oběhu. U příležitosti 25. výročí událostí následujících několik týdnů po 17. listopadu 1989, tzv. sametové revoluci, si připomeneme tehdejší platidla a bezprostředně následující změny v jejich oběhu.

Soustava mincí byla stabilizovaná, i když jednotlivé mince pocházely ze čtyř různých emisí 50.–70. let, a byla proto technicky i výtvarně nejednotná. Pro dnešního, ale i tehdejšího uživatele mincí je nepochybně zajímavý fakt, že nejnižší platnou hodnotou byly hliníkové (jedno) haléře, poslední pozůstatek emise mincí, připravených pro nechvalně známou peněžní reformu v roce 1953 z důvodu utajení v Sovětském svazu, v mincovně v Leningradu.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2015.

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU

zlatemedaile.cz - Investiční zlato a numismatika. Zlaté investiční mince. Zlaté investiční slitky. Stříbrné mince. Limitované ražby a medaile Pražské mincovny, České mincovny a Mincovny Kremnica, mince ČNB a NBS. ©2003-2024 Zlaté mince - Numismatika. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování textů a fotografií je bez písemného souhlasu zakázáno.

RESPEKTUJEME VAŠE SOUKROMÍ.

Tyto stránky upravujeme pro vaše individuální požadavky pomocí cookies. Jsou bezpečné, bezplatné a umožňují nám 'ladit' tyto stránky a nabízet ve slevě zboží dle vašich osobních preferencí. K jejich použití je vyžadován váš souhlas. Více podrobností se dozvíte na stránce cookies ...