NOVÝ ZÉLAND Stručná historie; komparace bankovek 5£ & 5$ (1981–2015)
Zákonným platidlem ostrovního státu Nový Zéland je novozélandský dolar.
ISO 4217 novozélandského dolaru kód je NZD. Jedna setina (1/100) dolaru se nazývá cent. Nejčastěji symbolem NZD je $, případně NZ$ pro odlišení od jiných národních měn, používajících dolar.
NZ$ byl na území Nového Zélandu zaveden v roce 1967, kdy nahradil novozélandskou libru (NZ£). Poslední emisí librových bankovek byla ND (1940–1967) Captain Cook Pound Issue, kdežto první dolarovou emisí byla v roce 1967 nedatovaná ND (1967–1981) Elizabeth II Dollar Issue. Novozélandská libra byla zavedena v roce 1907 (PS157–PS372 (bankovka 5 NZ£ PS363a–b; 1905) v souvislosti se vznikem dominia (=označení samostatných států členů britského Společenství národů) a byla v paritě s librou britskou. Dělila se tudíž klasicky na 20 šilinků a 240 pencí. Emitentem bankovek od roku 1934 je Reserve Bank of New Zealand. Od roku 1923 do roku 1932 emitentů bylo více, ale nejčastěji používanou institucí byla Union Bank of Australia Ltd.–Wellington Branch. Tato banka byla ale také emitentem některých bankovek podstatně dříve před rokem 1923. Do roku 1923 hlavním emitentem bankovek byla National Bank of New Zealand Ltd.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2017.
Setkávání s TGM První prezident očima medailéra
T. G. Masaryk je stálicí našich novodobých dějin. Jeho odkaz prošel zkouškou dvou totalit,
které svou averzí vůči němu prokázaly Masarykovy nadčasové hodnoty.
Nejprve úřady Třetí
říše, se spolehlivým instinktem zaměřeným proti všemu humanistickému, likvidovaly na
území protektorátu veškeré připomínky našeho prvního prezidenta. Komunisté pak po roce
1948 odstěhovali do depozitářů pár jeho zbylých soch a Masarykovy knihy záhadně zmizely
z regálů knihoven. T. G. M. se potom nadlouho zapsal do nových školních učebnic jako
exponent buržoazie a tím vlastně nepřítel prostého lidu. Do podvědomí lidových mas se
měl vtisknut obraz „toho prezidenta, který nechal střílet do dělníků“.
Není mým úkolem uvádět na pravou míru tyto a podobné urážky a cí lené dezinformace. K tomu je po ruce rozsáhlá odborná literatura. Mám však osobní zkušenost, protože patřím ke generaci, která se o Masarykovi už učila z nov ých učebnic dějepisu, používaných ve školách v padesátých letech. Tak se stalo, že mě tato největší osobnost moderních českých a také československých dějin dlouho míjela. Nebyl jsem sice inf ikován nějakým odporem, ale Masaryka jsem ke své škodě ještě jako středoškolák pořádně neznal a byl mně v podstatě lhostejný. Teprve šedesátá léta, a pro mě zároveň léta v ysokoškolská, mně poskytla v tomto
směru základní osvětu. V tisku v ycházely o Masarykovi texty, pro mou generaci skutečně objevné.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
ZLATÉ MEDAILE.CZ
